Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Srpen 2010

Korida v Kolumbii zůstává legální

31. srpna 2010 v 15:41 | RS |  Zpravodajství
Korida byla ústavním soudem shledána legální

Ústávní soud v Kolumbii odmítl požadavek odpůrců koridy zakázat koridu, shledal ji neodporující ústavě, naopak ji prohlásil součástí kolumbijských kulturních tradic.

"Korida je základní součástí kulturních tradic kolumbijského venkova," odůvodnil soud. "Z toho důvodu bude Kolumbie naprosto chránit koridu proti útokům všech broučkožroutů (abolicionistas)," pravil nejvyšší justiční orgán
třetí nejpočetnější španělsky mluvící země (po Mexiku a Španělsku).

plaza de toros La Santamaría v Bogotě

Je to podruhé, co se ústavní soud v zemi tématem zabýval. Koridu prohlásil za ústavní už v roce 2005, když zkoumal její ústavnost na žádost jisté ochránkyně zvířecích práv. Je to dokladem toho, že stejně, jako korida po celu dobu své existence probouzí vášnivé zaujetí, obdiv a nadšení, vzbuzuje také stejně zarytý odpor.

I v roce 2005 soud odůvodnil své rozhodnutí mimo jiné kulturním významem koridy a připomněl, jak důležitá byla pro tvorbu takových velikánů, jakými byli malíř Francisco Goya, filosof José Ortega y Gasset, malíř Pablo Picasso, básník García Lorca, spisovatel a nositel Nobelovy ceny Ernest Heminway či romanopisec a dramatik, představitel španělského naturalismu Vicente Blasco Ibáñez (mimo jiné Krev a písek - 1908).

Picasso

Plaza de toros La Santamaría v hlavním městě Kolumbie Bogotě patří mezi nejvýznamnější býčí amfiteátry v Latinské Americe. Slouží od roku 1931, má kapacitu 14 500 diváků a v lednu a v únoru v ní hostují největší figuras tauromachie současnosti. Kromě Kolumbie je korida tradicí také v Mexiku (v Ciudad de México stojí největší býčí amfiteátr na světě -Monumental s kapacitou kolem 50 000 diváků), ve Venezuele (ve venezuelské Valencii stojí druhá největší plaza de toros na světě pro 25 000 diváků - je z roku 1968 a zve se rovněž Monumental), v Peru (Plaza de toros de Acho v Limě je nejstarší na kontinentě, pochází z roku 1766, vejde se do ní 14 000 diváků a je považována za jednu z nejprestižnějších v Jižní Americe) a Ekvádoru (moderní Monumental z roku 1960 má kapacitu 15 000 míst). Celkem je v těchto zemích na osm desítek býčích amfiteátrů.

2. největší plaza de toros na světě ve venezuelské Valencii

Kolumbie není první zemí v moderních dějinách, kde právní postavení koridy řeší soud či zákonodárci. Poté, co nacionalisté spolu s odpůrci koridy prosadili zákaz španělské koridy v Katalánii (čtěte také Katalánští nacionalisté dosáhli svého: zákazu španělské koridy), o zápis koridy na seznam národního kulturního dědictví hodlají podle předchozích vyjádření usilovat politici v Madridu a ve Valencii, aby se něco podobného nemohlo opakovat i tam.

V minulosti už soud řešil právní postavení koridy ve Francii, kde byl rituál po jistou dobu legální na celém území. Na svou dobu obdivuhodně moderní plaza de toros pro dvaadvacet tisíc diváků dokonce od roku 1889 několik let otevírala své brány v centru Paříže: měla zatahovací střechu a elektrické osvětlení, stála v Rue Pergoles. Skupiny ochránců zvířecích práv ale v polovině devadesátých let 19. století vymohly soudní zákaz koridy. Její zastánci však dostali věc před francouzský Nejvyšší soud, který potvrdil, že korida je protiprávní kdekoli ve Francii s výjimkou jihu, kde je natolik srostlá s místní kulturou, že musí zůstat legální. Taková je právní situace dodnes a koridy na jihu Francie pořádají Baskové, Gaskoňci, Langedožané a Provensálci ve všech čtyřech jižních regionech od Biskajského zálivu po Arles. Starověká římská aréna v Arles v Provence je zřejmě druhá nejvýchodnější nejvýchodnější plaza de toros v provozu na světě, hned po aréně v Isters nadohled od Marseille, nejseverněji leží gaskoňská plaza v Mont-de-Marsan v Aquitánii.

starověká aréna v Arles

Skoky býků přes barreru

30. srpna 2010 v 23:31 | RS |  Zpravodajství
Jak často býci skáčou přes barreru a proč? Proč přes ni skáčou jen výjimečně, i když to dovedou? Informovali novináři o nedávném incidentu v severošpanělské Tafalle správně?
Býk v polovině srpna v navarrské Tafalle přeskočil půldruhého metru vysokou barreru, překonal metr široký callejón a zdolal i dvoumetrové hrazení oddělující diváky od cellejónu. Ocitl se na tribuně a zranil na 40 lidí. Neznalí odpůrci koridy, mezi něž patří prakticky všechny sdělovací prostředky, měli žně, ale v interpretaci události se dopustili mnoha věcných i logických chyb.


Média událost většinou prezentovala jako cosi zcela ojedinělého. Současně se často pokoušela interpretovat ji jako důkaz utrpení býků při "býčích zápasech", protože právě před ním se prý zvíře snažilo skokem přes barreru prchnout. Vzhledem k údajné ojedinělosti případu je to tvrzení nesmyslné. Noviny tak totiž proti své vůli pravdivě tvrdí, že ostatní býci jsou v aréně dobrovolně, protože přes barreru neskáčou.
Ještě nesmyslnější byly reakce čtenářů, podle nichž se "krvežíznivým" divákům, které prchající býk zranil, dobře stalo.
Podle nich se jim býk "spravedlivě mstil". Názor o to absurdnější, že býkovi nikdo neubližoval a jediným vážně zraněným byl desetiletý hoch (utrpěl vážné vnitřní zranění v krajině břišní). Tito čtenáři si přejí, aby byl býk prohlášen vítězem, doživotně uchovněn, a aby se mu div ne postavil pomník. Rozlučme se s těmito čtenáři v míru. Jejich je království nebeské a reagovat na výplody jejich slabých myslí je ztráta času.
Býk se neměl za co mstít. K incidentu nedošlo při řádné koridě, nýbrž při Concurso de Recortadores, což sice novináři nezamlčeli, ale nikterak nezdůrazňovali, takže to čtenáři přehlédli. Při Concurso de Recortadores muži dělají pomocí obratných atletických kousků všechno proto, aby se býka ani nedotkli. Býk navíc přeskočil barreru hned poté, co vběhl do arény, tudíž v okamžiku, kdy jej nikdo týrat ani nemohl, protože tam nikdo nebyl. To ale ukřičení ochránci hovězích práv i mnozí novináři "přehlédli".

Útok, nikoli útěk
Co se noviny snažily sdělit? Je-li pravda, že vše, co býci v aréně činí, činí ze zoufalství, proč se tedy nepokoušejí uprchnout pokaždé, když jsou takového pokusu schopni? Protože to pravda není.
Už jen to, že utéci se pokusí jeden z desetitisíců, což je řádově jedna desetina promile (!), ačkoli takového pokusu je fyzicky schopen prakticky každý arénní býk, je dostatečně výmluvným důkazem... člověk se ostýchá říci hlouposti nebo prolhanosti takových tvrzení.
Nicméně jeden z desetitisíců se o překonání barrery pokusí, a tak událost není ojedinělá, jen velmi vzácná. Býky cupující diváky v ochozech amfiteátru kreslil například už Francisco Goya.

Goyův býk v hledišti

Při zhruba půl druhé desítce tisíc býků zabitých každoročně při koridě jen ve Španělsku se v posledních letech o skok přes barreru pokouší v průměru jeden až dva býci ročně. 29. ledna 2006 přeletěl barreru a zranil několik diváků v Plaza Monumental de México býk s přiléhavým jménem Pajarito (ptáček) a stal se rázem slavným. Nikoli proto, že nabodl na roh a odeslal do nemocnice jistou důchodkyni (není známo, jaké následky úraz měl), nýbrž proto, že z události se podařilo pořídit do té doby nejdokonalejší obrazový záznam, který pak odvysílaly televize na celém světě.


3. června 2008 přeskočil barreru madridské Las Ventas býk z chovu Garcigrande, ale skočil jen do callejónu, kde, jak noviny píší, vyvolal značné napětí. V aréně jej pak po hezké práci zabil jak náleží francouzsko-polský matador Sebastián Castella, byť za cenu zvýšeného nebezpečí, protože rozrušený býk nemusel řádně reagovat na matadorovy impulsy anebo mohl být díky zkušenostem, které získal v callejónu, nad jiné záludný.
Jedním z důvodů, proč býk přeskočí barreru, zdaleka nemusí být jen zbabělost a snaha z arény prchnout. Býk si občas vybere na tribuně nebo v callejónu konkrétní oběť a dá se do jejího zuřivého pronásledování. Publikovaná videa dokazují, že zjevná a ničím vnějším nevyprovokovaná agresivita je přinejmenším stejně často důvodem, proč se býk pokusí přeskočit barreru, jako snaha prchnout.
Agresivita je ostatně i důvod, proč býk čas od času ublíží i sám sobě. V říjnu 2008 noviny informovaly o případu býka, který v kraji La Rioja zaútočil proti burladeru, ale vedl úder proti fošnám takovou silou, že zabil sám sebe, a to ještě před tím, než se jej kterýkoli z mužů stihl byť jen dotknout. O tom, že spáchal sebevraždu z nesnesitelného utrpení, což budou jistí čtenáři přes zjevnou nesmyslnost takového tvrzení jistě hlásat, tedy nemůže být ani řeči. I tato nehoda je zaznamenána.

Zpráva připomíná i případ červeného býka Portiguera, který se vrhl přes barreru do callejónu v madridské Las Ventas v říjnu 2003. Portiguero zranil mozos de espadas matadorů Salvadora Vegy a Moranteho de la Puebla a novináře Josého Manuela Aguada.


Mečíři Salvadora Vegy Alfonsovi Romerovi býk způsobil komplikovanou otevřenou zlomeninu holenní kosti. Snímek zachytil nohu nebohého muže nabodenou na roh jako okurku na vidličku. Býk dokáže cílit rohem neuvěřitelně přesně (viz foto). Poté, co Portiguero vymetl callejón, dobrovolně se vrátil otevřenými vrátky zpět do arény, aby měl na koho útočit, a zle pochroumal další oběť. Portiguero rozhodně neprchal. V aréně se mu líbilo.
Zmíněný záznam přináší i další záběry obdobných nehod, z nichž je patrné, že snaha prchnout není pravděpodobnějším motivem zvířete, než zuřivá vůle útočit na ty, kteří se mu za barrerou skrývají.
V květnu 2009 skákal býk přes barreru znovu v madridské Las Ventas. Byl to býk francouzského matadora Juana Bautisty, přítomen byl shodou okolností opět Morante de la Puebla. Že by býci pronásledovali do callejónu právě jeho? Nebo snad všechny Francouze? O případných zraněních zprávy nehovořily.

Morante de la Puebla při veronice

V září 2009 v Azuqueca de Henares býk přeskočil barreru stejně jako v Tafalle při zcela šetrném Concurso de Recortadores. V rozporu s vlastními zájmy srazil veterinářku pověřenou dohledem nad býky. Veterináři, dva na sobě nezávislí, musí být podle zákona přítomni při každé legální býčí události, aby bděli nad dokonalým zdravotním stavem zvířat, nad tím, aby je nikdo netýral, nad dodržováním předepsané váhy a také nad tím, aby býkům nikdo neupravoval rohy, což ale kriticky naladění čtenáři nevědí a vědět nechtějí. Nevěděl to ani býk. Svou opatrovatelku na podzim pohmoždil v obličeji a na zádech tak, že musela být ošetřena přímo v arénní ošetřovně.

Concurso de Recortadores, ilustrační foto

Pokud to není případ zbabělého prchavého zvířete, bývá onou obětí, kterou býk pronásleduje za barreru (kromě mečířů, novinářů a ošetřovatelky) podezřele často také arénní tesař. Hemingway například cituje ze španělské knihy Toros Célebres případ, kdy černý býk Víbora (Zmije) v bilbainské Plaza de Toros Vista Alegre vběhl do arény, okamžitě přeskočil barreru a arénního tesaře nabral. Stalo se to v srpnu 1908.
"To není nic výjimečného, já sám jsem viděl už dva tesaře napíchnuté na roh, ale nikdy jsem se o tom nezmínil jedinou řádkou," pokračuje Hemingway v knize z roku 1932.
Stejně škod jako býk napáchají mnohdy na tribuně "amatéři", kteří se s ním pokusí bojovat. Červený býk Comisario v roce 1895 v Barceloně přeskočil barreru a vyběhl na tribunu. (Jedním z matadorů byl Pierre Cacenabe zvaný Felix Robert, opět Francouz. Felix Robert je jediný matador v dějinách, který nosil nápadný knírek... že by tak býka poplašil?) Střelbu z karabiny přítomného četníka býk bez úhony přežil, ale střelecký pokus stál život arénního zřízence. Vypálený projektil totiž proletěl svalovinou na býkově šíji a zasáhl nebohého muže do srdeční krajiny. Padl na místě mrtev.
Zpravidla ale býk, který se ocitne v davu lidí na tribuně, není zdaleka tak nebezpečný, jako býk v aréně, pokud si mezi diváky nevyhlédl konkrétní oběť. Obklopen náhle davem bývá zmatený a útočí-li, pak nazdařbůh, ne na něco konkrétního. Chová se asi jako lovec, který náhodou vběhne do hejna koroptví. Je pravděpodobné, že žádnou netrefí, leda na nějakou omylem šlápne.

Proč býci nelétají častěji
Avšak býk až na vzácné výjimky výzvu k boji - a považuje za ni takřka cokoli - přijímá dobrovolně. Za boj, jenž lze vyhrát, považuje i rituál, jehož se v aréně účastní, a přes barreru skáče zcela mimořádně.
Býk oddělený od stáda zpravidla útočí na vše, co se hýbe, nikoli proto, že byl zahnán do úzkých, nýbrž proto, že útočit chce, což vyplývá z jeho teritoriálního pudu. Za své teritorium, o něž je ochoten se utkat, považuje jakýkoli prostor, v němž se ocitne. Dokladem toho jsou starší svědectví o případech, kdy býk zatoulavší se při přesunech krajinou zaútočil například na povoz a nepolevil, dokud tažná zvířata nepozabíjel, ačkoli mu ti užiteční tvorové nic nedělali. Jindy zaútočil na automobil a dokonce i na lokomotivu (čím ho asi týrala?), ačkoli mu nic nebránilo prchnout do volné krajiny - barrera mu v cestě nestála.
Podle očitého svědectví amerického novináře Edwarda Lewina vypadá těžký terénní automobil po býkově útoku jako "prostřelený kanonem".
Je dokonce popsán případ, kdy býk vběhl do venkovského domu, protože zaznamenal pohyb na zápraží, a vyvraždil obyvatele. Aniž ho kdo zval dál, natož mu bránil v odchodu.
Takový býk útočí znovu a znovu, dokud nepozabíjí vše, co má na dohled, nebo sám není zabit. Už jen proto nemůže a nesmí "zvítězit". Podaří-li se připojit jej pomocí cvičených volků zpět ke stádu, zklidní se. Ve stádě je býk sebevědomý a klidný. Ale vždycky se to nepodaří, nebo alespoň ne hned, protože býk někdy útočí dál a zabíjí i volky.

Cabestro, cvičený vůl

Stalo se to například při vykládání arénních býků z chovu Miura z přepravních boxů, jak na základě skutečných událostí popisuje v románu Fiesta Hemingway. A sám přispěvatel tohoto blogu byl svědkem situace, kdy se býk choval k volkům tak agresivně, že ti se k němu ze strachu odmítali přiblížit, zatímco býk odmítl opustit dobyté území. (Jakmile byli neúspěšní volci zahnáni, k býkovi se pokusili přiblížit muži s pláštěnkami. Býk se na ně bez rozmyslu vrhl a muži jej obratnými manévry dostali tam, kam bylo třeba.)
Chtít, aby byl býk, který odmítl v aréně bojovat, ale pustil se do zabíjení kdekoli jinde, prohlášen vítězem a doživotně uchovněn, což mnozí čtenáři v nadšené a zajisté spravedlivé nevědomosti požadují, je stejně moudré a humánní, jako chtít, aby si někdo pověsil na krk namísto šperku odjištěný handgranát.
Býk může vyhrát. Kdy?
Ve vzácných případech je skutečně "vítězem" býk, ale nikoli proto, že přeskočí barreru a pokusí se prchnout: milost s doživotním uchovněním je udělována výjimečně krásným a ušlechtilým a mimořádně statečným býkům, jež si aficionados anebo sám matador pověřený jeho zabitím zamilují, ne býkům zbabělým nebo záludným, kteří někoho "porazili".
Autorka tohoto blogu a její spolupracovníci napočítali sedm takových případů za loňský rok, byť z pochopitelných důvodů nemohou trvale žít ve Španělsku a sledovat španělský tisk v celé jeho šíři, a tak je pravděpodobné, že omilostněno bylo více býků. Zcela jistě nekonečněkrát víc býků, než kolik jatečních zvířat dostalo milost na průmyslových jatkách.
O omilostnění takového býka požádá publikum - to publikum, které neznalí čtenáři prohlašují za primitivní a krvelačné a jemuž se prý dobře stalo, že je býk v Tafalle pochroumal - anebo matador. Prezident koridy pak zpravidla takové žádosti vyhoví. Naposledy omilostnil býka na žádost publika matador El Cid letos v sobotu 28. srpna v San Sebastiánu. Důkaz je - a jak to vypadá se můžete podívat - zde:

El Cid odvádí omilostněného býka z arény

Nenechme se ale svést k omylu: korida není sport a na to, aby byl býk omilostněn, nemusí nikoho "porazit". Natož skákat přes barreru a ohrožovat diváky. Není to "býčí zápas", při němž by bylo spravedlivé, aby byl "vítězem" ten ze "zápasníků", který "porazil" svého "soupeře". Je to porážka zvířete na žír, tedy nikoli ve sportovním slova smyslu, nýbrž prostě porážka jako na jatkách. Jenže rituální, prováděná
na pohled krásně a vzrušujícím způsobem za cenu smrtelného nebezpečí, a podle pravidel, která býkovi dávají na rozdíl od jatečního dobytčete možnost zemřít v boji, o němž je přesvědčen, že lze vyhrát. Navíc mu dávají naději vyváznout. Stane-li se to a býkovi je za jeho statečnost
- za zbabělost nebo záludnost nikdy - udělena milost, je to právě jen to, co to je: akt milosti na jatkách nevídaný. Nikoli "vítězství" ve sportovním slova smyslu.
Španělští diváci jsou si vědomi nebezpečí, jež hrozí při koridě i jim. Do jisté míry je nebezpečná každá akce s býkem i přihlížejícím. Španělé a Hispánci vůbec ale nemají ze smrti zdaleka takovou hrůzu jako Slované a k vlastní bolesti se staví s mnohem větším opovržením. (I vážně zraněným matadorům jsou zřídka podávány tišící prostředky, protože Španělé věří, že bolest je něco, co by měl muž a matador obzvlášť umět snášet. Všeobecně sdílený názor praví, že tišící prostředky muži škodí víc než přetrpěná bolest.) A tak chodí na koridu pozorovat důstojnou smrt tvora, jehož milují, vesele dál, i když už tři sta let vědí, co býk dokáže, když chce.

López Canito

Slovník použitých cizích slov
barrera hrazení kolem arény
callejón "ulička" kolem arény mezi barrerou a ohradou oddělující první řadu sedadel od callejónu
mozo de espada(-s) panoš, "sluha meče (mečů)", v tomto případě mečíř, který se stará o matadorovy meče

Eva Herzigová na fotkách s atmosférou koridy

27. srpna 2010 v 21:40 | María |  Zpravodajství
Malované plakáty zvoucí na koridu, krajková mantilla nebo býčí rohy a španělská vlajka. Takové fotky nafotila Eva Herzigová pro magazín Vanity Fair.



Zdroj: Burladero

Vliv slavných umělců na módu toreros

23. srpna 2010 v 22:09 | RS |  Různé

Picasso, Goya a Armani ve světě módy torerů


Mluvíme-li o změně zvyklostí v odívání toreros, je třeba říci, že slavný malíř Pablo Picasso je strůjcem pokusu o revoluci v odívání matadorů: navrhoval traje de luces pro hvězdného Luise Miguela Dominguína, snad v roce 1959. Visí v muzeu v Madridu. Nejsou zdaleka tak divoké, jak by se dalo čekat. Naopak. Zlatých ozdob ubylo, Picasso sestrojil nové a střídmější, redukoval střapce.


Dominguín ke kostýmu od Picassa, jež vlastnil v několika barvách, ale takřka totožném provedení, nosil velmi netradiční pláštěnku od jiného slavného španělského umělce. Autorem jeho "kubo-expresio-nistické" capote je spisovatel a básník Rafael Alberti (1902 - 1999), v Čechách prakticky neznámý držitel mnoha literárních cen, jenž byl původním povoláním malířem.


Na počest slavného umělce se pořádají Corridas Picassianas. Toreros při nich nosí kostýmy inspirované těmi, které navrhoval Picasso. El Cordobés mladší:

Sebastián Castella v kroji zdobeném netradičními geometrickými obrazci rověž na "picassovské koridě":


Corridas Goyescas se pořádají od roku 1953 v Rondě na počest slavného matadora Pedra Romera, tamějšího rodáka. Toreros při nich místo tradičních krojů nosí bizarní variace na kostýmy z Goyových obrazů.


Právě na "Goyově koridě" v Rondě vystoupil Cayetano Rivera Ordóñez (nyní používá jen své křestní jméno) v kostýmu, který pro něj navrhnul Giorgio Armani.

Původní návrhy:


A konečný výsledek:


Přečtěte si také o velmi bizarní součásti torerského kroje. O hedvábných punčochách, které jsou v tomto případě bílé, ale většinou růžové: Toreros a jejich růžové ponožky

Toreros a jejich růžové ponožky

23. srpna 2010 v 20:00 | RS |  Různé
To, co o nich napsal největší znalec koridy ve střední Evropě:

Toreros a jejich růžové ponožky

Kde se vzala nejbizarnější součást matadorovy výstroje?

El Juli, pase natural

Dámy a pánové! Dovolte mi krátce pohovořit na téma "Toreros a jejich růžové ponožky".
Pátrat po tom, kde se vzaly medias, růžové podkolenky zdobené na kotníku černým šípem, jež obouvají toreros, mne popravdě řečeno nikdy nenapadlo. Asi proto, že mne na rozdíl od mnohých z vás nijak neurážejí. Na přání ctěného publika jsem začal pátrat, ovšem vězte, že mé zdroje jsou omezené.
Nosit v aréně onu roztomilou součást výstroje jistě není nařízeno, je to tradice. Známo mi je jen tolik, že pravidla torear včetně odívání toreros formuloval matador Francisco Montes Reina "Paquiro" (1805-1851) v knize Tauromaquia Completa. Vynalezl monteru, to-rerskou ušatou čepici, která se po něm jmenuje. Nosí se na jeho počest, nikoli proto, že je to nařízeno. Byl to matador jako každý jiný, ostatním nic nařizovat nemohl. Tradice a čest jsou ale ve Španělsku důležitější slova než pojmy nařízení a pravidla. Soudím, že s podkolenkami to bude podobné.
Pro úplnost: Francisco Montes Reina zemřel v dubnu 1851 na následky zranění, které utržil v červenci 1850 v madridské aréně. Umíral přes osm měsíců.

Francisco Montes Reina

Nicméně: na ilustraci z jeho knihy Tauromaquia Completa, kterou mám tu čest vlastnit coby grafický list, má zpodobený torero punčochy bílé.
Vynálezce koridy Francisco Romero (1700 - 1763) je na dobové ilustraci zpodoben v bílých punčochách. Stejně tak jako matador Joaquín Rodríguez "Costillares" (1743 - 1800), modla konce 18. stol. Ještě plátna Édouarda Maneta (1832 - 1883) ze šedesátých let 19. století zobrazují matadory v bílých ponožkách. Vše nasvědčuje tomu, že k revoluční změně barvy této součásti matadorovy výstroje došlo právě za malířova života, přibližně v období mezi lety 1860 a 1890.

Francisco Romero, Costillares, Guerrita a Joselito

Jeden z posledních velkých matadorů staré školy Rafael Guerra Bejarano "Guerrita" (1862 - 1941) už je na dobové ilustraci zobrazen v podkolenkách růžových, stejně jako José Gómez Ortega "Joselito" (1895 - 1920), který už zasáhl do naší éry mo-derní koridy, byť do ní ještě úplně nepatří. 

Édouard Manet: Mrtvý torero

Édouard Manet: Matador, 1867

Z předložených indicií a uvedených dat lze soudit, že růžové ponožky se poprvé objevily někdy po polovině 19. stol., což by nasvědčovalo domněnce, že je má na svědomí zmiňovaný Francisco Montes Reina. Když mohl vymyslet ušatou čepici... Jejich hromadné užívání se nejspíš ustálilo během předposledního desetiletí 19. stol. Na obrazech Francisca Goyi (1746 - 1828) jsou punčochy ještě bílé.

Francisco Goya: La novillada
Milé dámy, vážení pánové! Kdo vynalezl růžové punčochy, nemůžeme s jistotou tvrdit. Víme jen, že se začaly nosit někdy po polovině 19. století, což nasvědčuje tomu, že je zavedl Francisco Montes Reina, který stanovil dodnes dodržovaná pravidla pro odívání toreros v knize Tauromaquia Completa (1836). Důkaz přinese až studium spisu, avšak ten není v Čechách k dispozici. Zatím se tedy spokojme s mou dedukcí.
Děkuji za pozornost a punčochám zdar!

Přečtěte si také o Picassovi, Goyovi a Armanim, kteří všichni zasáhli do světa odívání torerů: Vliv slavných umělců na módu toreros

Opět offline

13. srpna 2010 v 20:55 | María |  "Oznamy", stavy, nálady a zamyšlení
Prázdniny volají a já se znovu vydávám na cesty. Takže platí to, co jsem už psala: žádné články ani odpovědi na komentáře nejméně týden. Přeju vám krásné prázdniny.


Autor obrázku: José del Olmo

Výsledky anket na blozích

10. srpna 2010 v 21:39 | María |  Já vs. "ochránci" zvířat
Statistiky jsou hrozně ošemetná věc. Pokud se dá věřit tomu, že 70% Španělů se o koridu nezajímá/odmítá/nechce s ní být ztotožňováno (či jakákoliv jiná formulace, kterou ten či onen pisatel použije), pak to vypadá, že jsou býci v ČR oblíbenější než ve Španělsku. Stačí se podívat na ankety na mých oblíbených blozích. Dá se samozřejmě očekávat, že na těchto stránkách je větší podíl aficionádů než kdekoli jinde, i tak mě výsledky překvapily.

Mi Valencia: 36 proti 10, to je zajímavý výsledek. Článek, u kterého anketa je je moc dobře napsaný, možná i to je důvod, proč tu má korida takové zastání.
Mi Valencia
A samozřejmě můj blog: Téměř sto hlasů pro krásnou vzrušující podívanou.

Vzhůru do divočiny!

2. srpna 2010 v 22:35 | María |  "Oznamy", stavy, nálady a zamyšlení
Opět se s vámi na týden loučím a jako správná "blogískařka" oznamuji, že nebudu přidávat články ani komentáře. Nejspíš se totiž ani nedostanu k počítači.

Ještě jedna zmínka o Barceloně, černá páska, kterou si připnul na kroj Martín Núňez v Madridu. Zdroj: Burladero
Přeju vám víc štěstí, než kolik mají aficionados v Katalánsku. Hodně štěstí a krásné prázdniny.

Býčí zápasy v anime fanartech

2. srpna 2010 v 22:33 | María |  Obrázky

Vážené aficionados prosím ať se na mě nezlobí, když na blog hodím něco pro příznivce (a myslím, že hlavně příznivkyně ) mangy a anime.

Tady máte jeden fanart na Bleach. Jak že se ti hoši jmenují?
Edit: Jsou to Grimmjow a Ulquiorra, děkuji za komentář :-)
Tady mi ale jméno napovídat nemusíte. Uzumaki Naruto z Naruta jakožto matador
Na Španělsko z Hetalie existuje spousta fanartů, kde je oblečený do matadorského kroje. Podívejte se třeba na Deviantart.
Tohohle týpka vůbec neznám. Pochybuju, že mu meče slouží k boji s býky:
Nenašla jsem obrázek ve větším rozlišení, tak tady máte "Copáče" (kdoví kdo to je?) alespoň takhle:
To je všechno. Kdybych našla něco dalšího, můžu to sem přidat. Doufám, že jsem anime fanoušky a fanynky trochu potěšila a vážené aficionados příliš neznechutila.