Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Září 2010

Castella daroval přes pět milionů obětem zemětřesení na Haiti

21. září 2010 v 19:19 | RS |  Zpravodajství
Castella daroval přes pět milionů obětem zemětřesení na Haiti

Smrt každého býka pod galsko-slovanským mečem při březnové benefiční koridě v Nîmes vynesla bezmála milion korun na obnovu zemětřesením zničené latinskoamerické země.


Matador Sebastián Castella v neděli 19. září před zahájením mano a mano se sevillským torerem Morantem de la Puebla v Coliseu v jihofrancouzském Nîmes předal šek na 219 tisíc eur (asi pět a půl milionu korun) z výnosu dobročinné koridy ve prospěch obětí přírodní katastrofy na Haiti. Při koridě, v níž v téže aréně vystupoval jako jediný matador (como único espada), padlo jeho mečem letos 13. května šest býků. Castella řezal tři uši. (Na video z květnové Corrida Benéfica v Nîmes se můžete podívat zde: http://www.burladero.com/videos/011432/nimes/mayo)


Částka je rovná sumě, kterou galsko-slovanský torero za koridu dostal.

"Chci přispět svým skromným dílem, pro své citové pouto s americkým venkovem, jako torero a jako osoba událostí otřesená," vysvětlil torero na svých internetových stránkách (můžete si je prohlédnout zde: http://www.sebastiancastella.net/web/index.php), kde vyjádřil upřímnou soustrast pozůstalým po katastrofickém zemětřesení, při němž letos v lednu zahynulo v haitské části karibského ostrova Hispaniola (též Española) na čtvrt milionu lidí.

Mano a mano, korida, v níž vystupují dva matadoři, aby se vystavili srovnání tímž publikem, skončilo nerozhodně - oba maestros řezali po dvou uších (na video se můžete podívat zde: http://www.burladero.com/festejos/014197/nimes/matinal/septiembre).


Castella po koridě přerušil svou evropskou sezonu. Rozhodnutí torera odpočinout si před soustředěním na latinskoamerickou část sezony je další citelnou ztrátou pro závěr španělské sezony. Castella se přidá k Josému Maríovi Manzanaresovi a Miguelovi Ángelovi Pererovi, jež odeslala do "suchého doku" zranění, nehoda vyřídila pro zbytek sezony už na jaře i Josého Tomáse. Závěr sezony se tak letos odbyde bez čtveřice matadorů z největších v současnosti.

Castella není jediným torerem, který vyjádřil soucit s trpícími v chudé karibské zemi konkrétním činem: jeho méně známý kolega , nejslavnější portugalský matador (a zřejmě také "zločinec", protože podle portugalských zákonů nesmí být býk v aréně zabit) se na Haiti koncem ledna vypravil, aby obětem pomáhal osobně.


6. února se konala ve prospěch Haiti Corrida de rejones (jezdecká korida) v Navalmoral de la Mata (Extremadura). Vystoupili v ní rejoneadores José Miguel Callejón, Raúl Martín Burgos, Ribeiro Telles, Tomás Pinto, Manuel Lupi a Noelia Mota, jedna z mála dam v převážně mužské profesi. Býky, šest novillos, pro ni darovalo šest různých ganaderías.


Podobu dobročinné akce ve prospěch Hispanioly na sebe vzala také zahajovací novillada ferie v ekvádorském Ambato 13. února, kde vystoupil - a triumfoval - madrileño Javier Cortés s ekvádorskými novilleros Josém Antoniem Benítezem a Luisem Franciskem Cortézem zvaným El Hacha. I býci pro tuto příležitost byli darem tří ganaderos. (Cena arénního býka ve věku tří let pro novilladu může činit kolem deseti tisíc eur, zhruba čtvrt milionu korun. Každý ze tří chovatelů tak přispěl na Haiti půlmilionem korun.)


Umění torea (aneb "jak to vlastně v koridě chodí") 3. díl

18. září 2010 v 17:47 | RS |  Corrida - info
Umění torea (3. díl)
V minulém díle jsme se dozvěděli, jak publikum dává matadorům najevo svou spokojenost či nespokojenost s jejich výkony, což je potom jediným výsledkem koridy, který se oznamuje v tisku. Řekli jsme si, že stejně jako v opeře žádné jiné skóre ani v koridě neexistuje. Současně už ale víme, že existuje escalafón - pořadník, tabulka, žebříček. Je to spíš "hitparáda" matadorů, než objektivní "ligová tabulka" či "výsledková listina". Jak odpovídá na otázku, jež může být titulkem závěrečného dílu?
¿Quien está número uno?

Na escalafón publikovaný v odborném tisku (6 Toros 6, Aplausos, Burladero...) jsou matadoři řazeni jen podle počtu korid, v nichž za danou sezonu vystoupili, nikoli podle toho, jak na své publikum zapůsobili. Escalafón sice počet získaných orejas y rabos uvádí, ale je to jen doplňující informace - trofeje o postavení matadora na escalafónu nerozhodují.
V tomto ohledu se arte del torear, o němž bylo možné až posud psát jako o vážném umění - opeře nebo baletu, chová skoro jako každý jiný showbusiness. Vše je svázáno s ekonomikou býčího podnikání. Jako hitparáda populárních zpěváků a rockových kapel zkoumá prodej desek a nanejvýš ještě jejich vysílanost na rozhlasových stanicích, což souvisí, ale k uměleckým kvalitám oněch desek nemá mnoho co říci, stejně tak escalafón vychází z přesvědčení, že nejlepším je ten matador, který dosáhl nejvyššího počtu vystoupení, protože to je ten, kterého chce publikum nejčastěji vidět.
Stejně jako je rocková hvězda, která vede Top Ten, nad jiné lépe placena, protože se o ni promotéři při vidině plných sportovních hal přetahují, tak i gáže matadorů z čela escalafónu, řekněme tuctu nejvytíženějších, bývá o řád vyšší, než honoráře ostatních. Stejně jako rocker, který produkuje hity, přitáhne do sportovních hal nejvíce diváků, tak je i matador z čela
escalafónu zárukou, že tendidos nezůstanou prázdné. Investovat do hvězd se tedy promotérům vyplatí. Jenže jako při každém umění nemusí být popularita a umělecká kvalita v přímé úměře.
Snaha umístit se na escalafónu co nejlépe, to jest uzavřít co nejvyšší počet smluv a odpracovat co nejvíce korid, otevírá cestu pro nejrůznější manipulace. Apoderado, což je matadorův agent, trenér a poradce ve věcech umění v jedné osobě, někdo mezi manažerem a producentem, může například prodávat svého matadora pod cenou a tak jej učinit pro arény v malých městech, které musí šetřit, atraktivnějším. Vysoký počet uzavřených smluv pak nemusí být výrazem matadorovy obliby.
Matador někdy vystoupit pod cenou odmítne, k uzavření smlouvy nedojde, a matador tak přijde o body do escalafónu. Tak tomu bylo například v roce 2009, když se sjednávalo vystoupení Josého Tomáse v madridském "velechrámu koridy" Las Ventas při květnové sanisidorské pouti, nejvýznamnějším býčím festivalu na světě. Matador požadoval za vystoupení 140 tisíc eur, což promotéři Las Ventas odmítli za právě propukající krize zaplatit (při té příležitosti se proslechlo, že o rok dříve Tomásovi požadovanou částku ochotně zaplatili). Matador srovnávaný s největšími figuras minulosti Belmontem či Manoletem si postavil hlavu a za méně nevystoupil. Body do escalafónu nezískal, což ale neznamená, že ztratil cokoli ze svých uměleckých kvalit. José Tomás ostatně už dlouho patří mezi osobnosti, o nichž se píše jako o fenómenos. Za body do tabulky se nehoní - jeho postavení v uměleckém světě už nemůže nikdo ve Španělsku zpochybnit.

José Tomás
José Tomás vystupuje v současné době sporadicky, o diváky však nemá nouzi

Dalším významným faktorem, který ovlivňuje počet odpracovaných korid a tedy postavení v escalafónu, jsou zranění, jež matador za sezonu utrží. Zraněni bývají - někdy i několikrát za sezonu - i nejlepší matadoři a doba léčení je samozřejmě
na escalafónu vidět. José Tomás kupříkladu utržil téměř smrtelnou cornadu letos na jaře v mexickém Aguascalientes (čtěte také José Tomás utržil jedno z nejhorších zranění své kariéry) a rozhodl se sezonu přerušit. V okamžiku sepsání této kapitoly figuroval až na třiaosmdesáté příčce escalafónu, ačkoli nemůže být pochyb o tom, že patří mezi špičky oboru.
Aktuální escalafón si můžete prohlédnout zde: http://www.burladero.com/escalafones. (Poznámka: Písmeno F označující první sloupec je zkratkou výrazu festejos, což znamená "slavnosti", a je pod ním uveden počet korid, v nichž matador v dané sezoně vystoupil. Ve sloupci O, což znamená orejas, je uveden počet získaných uší, R v záhlaví třetího sloupce značí rabos, tedy počet získaných oháněk.)
Při uzavírání smluv navíc hrají roli styky apoderada, což bývá často bývalý torero, jeho oblíbenost ve "vyšších kruzích", vážnost, jíž se těší, respekt, jenž budí, důvěryhodnost... Šikovný apoderado dokáže hotové zázraky i s matadorem docela průměrným. Je to podobné, jako když protřelý manažer začínajícího rockera využije své styky v rozhlase a prosadí, aby moderátoři vysílali neznámou nahrávku jeho chráněnce častěji než jiné, což má zpětně vliv na její prodej a pak i interpretovu popularitu. V popkultuře se dnes hvězdy vyrábějí jako na běžícím pásu bez ohledu na jejich umělecké kvality a ačkoli svět býků ještě takhle daleko nezašel, protože býk odhalí slabiny rychlokvašeného matadora rychle a snadno, některé metody známé ze světa showbusinessu se uplatňují i tam.
A pak je tu poslední faktor, který jediné měřítko pro postavení matadorů na escalafónu značně relativizuje: escalafón totiž neříká nic o tom, kde matador vystupoval, nýbrž jen jak často. To, pro jakou arénu a při které ferii matadora najali, přitom vypovídá o matadorově postavení v profesi více než počet vystoupení. Plazas de toros jsou totiž rozděleny do několika kategorií. Prvotřídních býčích amfiteátrů je dnes deset ve Španělsku a dva v jižní Francii, nejprestižnější arénou je po madridské Las Ventas sevillská Maestranza. Pro koridy v nich při velkých ferias (v Seville v dubnu, v Madridu v květnu) jsou najímány špičky oboru a místní oblíbenci. Vystoupení v Las Ventas, jejíž publikum je považováno za nejznalejší a nejnáročnější na světě, tak má hodnotu několika vystoupení v amfiteátrech druhé kategorie, což jsou plazas de toros v hlavních městech provincií a hrstka amfiteátrů s jistou prestiží, a mnohonásobně vyšší hodnotu než spektákl v amfiteátru třetí kategorie - v maloměstských a venkovských plazas de toros (mobilní arény jsou zařazeny do kategorie čtvrté). Stejný by byl pro tenistu rozdíl mezi účastí v grandslamovém turnaji, nebo vítězstvám v okresním přeboru, pro rockera mezi plným stadionem ve Wembley, nebo natřískaným výčepem v Břežanech. Ale pro body do tabulky je korida jako korida.

El Fandi v andaluské vesnici La Algaba
El Fandi v andaluské vesnici La Algaba

To všechno escalafón úplně přehlíží. Objektivní tedy v žádném případě není.
Působí přitom podivuhodně, že v minulosti jakýmsi měřítkem kvalit matadorovy práce byl. Mezi lety 1913 a 1920 dalo soupeření vynálezce moderní koridy Juana Belmonteho s géniem staré školy Joselitem vzniknout "zlatému věku" koridy. V roce 1919 vedlo k souboji mezi oběma maestros - právě o počet odpracovaných korid. Zvítězil tehdy Belmonte s počtem 109 vystoupení. Zvážíme-li, že tehdejší španělské silnice nebyly ničím více, než spletencem stezek vyšlapaných karavanami mul a mezků, čemuž se nechce při dokonalosti dnešní dálniční sítě věřit, je to úctyhodný výkon. Neduživý Belmonte zdravotními problémy přímo pronásledovaný tedy na vrcholu sezony vystupoval denně, v noci cestoval po prašných cestách od arény k aréně. Jeho výkon zůstal po léta nepřekonaným rekordem. Pokořil jej až v roce 1965 El Cordobés sto jedenácti koridami. (Historický přehled vítězů escalafónu od začátku minulého století si můžete prohlednout zde: http://es.wikipedia.org/wiki/Anexo:Escalaf%C3%B3n_taurino)
Nejpodivuhodnější je, že pro neznalce, který se pojede podívat na býky poprvé - dejme tomu, je escalafón přes to, jak málo objektivní je, docela spolehlivým vodítkem. Takový začínající aficionado má velkou naději, že koupí-li si při některé velké ferii vstupenku na koridu, v níž vystoupí matadoři ze zhruba prvních dvou desítek escalafónu, nebude zklamán a přijde si za své peníze na své. S trochou nadsázky lze říci, že svět býků je prostředí, kde přes veškerý protekcionismus a vše, co bylo řečeno, demokracie funguje: ten, o kom většina diváků rozhodla, že stojí za vidění, většinou za vidění doopravdy stojí. Zpravidla vydělává ze všech toreros nejvíce a často bude v jeho případě hrozit největší nebezpečí, že nedostanete vstupenku, protože bude už pár dnů před vaším příjezdem vyprodáno. Někdy se může váš vkus s tím většinovým rozcházet (autora tohoto příspěvku kupříkladu nijak zvlášť nedojímá matador David Fandilla El Fandi, už několik sezon král escalafónu). Ale na to, abyste vůbec nějaký vkus měli, musíte pár korid vidět.
Měřítkem úspěchu dramatického díla, baletu, opery, operety či muzikálu, nikoli ovšem absolutním ukazatelem jejich umělecké kvality, je počet repríz, měřítkem úspěchu básnické sbírky, nahrávky symfonického orchestru nebo filmu počet čtenářů, posluchačů nebo diváků, potažmo suma, kterou zaplatili za prodané kopie a za vstupné. S arte del torear se to má podobně. Což nás vrací na začátek tohoto miniseriálu: korida nemá se sportem skoro nic společného a má mnohem blíže ke zmíněným uměleckým formám. S tím rozdílem, že matadorův výkon je vždy neopakovatelný a to podstatné z něj jakýmkoli médiem včetně filmu nezachytitelné. Natož escalafónem nebo jakoukoli jinou výsledkovou listinou.
¿Quien está número uno? Ten matador, který se vám nejvíce líbí, který je nad jiné lépe schopen vnuknout vám pocit nesmrtelnosti i vědomí pomíjivosti všeho krásného, dojmout vás kontrastem mezi křehkým půvabem a monstrózní silou. Patříte teď k afición a jste to také vy, čí vista, bílý kapesník a koupě vstupenky rozhodnou o úspěchu matadora. A buena suerte.

Slovník použitých cizích slov
¿Quien está número uno? Kdo je číslo jedna?
tendidos řady nekrytých sedadel na tribunách v plaza de toros
fenómeno zjev; zde ustálený výraz pro mimořádně nadaného matadora
cornada nabodení, bodné zranění, zde rohem býka
feria trh, jarmark, totéž co česká "pouť", obvykle při příležitosti několikadenní výroční slavnosti k uctění památky světce - místního patrona; pořádají se při ní kromě jiného koridy
afición náklonnost, zaujetí, zájem... zde divácká obec koridy
buena suerte štěstí
figura velká postava, osobnost, velký umělec

(Vysvětlení dalších pojmů, nejsou-li vysvětleny v textu nebo v předchozích dílech, naleznete ve Slovníku býčích zápasů)

Dodatek: Měl-li by autor této stati sám odpovědět podle svého nejlepšího vědomí a svědomí na položenou otázku, hledal by mezi půltuctem
matadorů, který by vypadal takto: José Tomás, Sebastián Castella, El Juli, Enrique Ponce, Miguel Ángel Perera, Alejandro Talavante. Mezi figuras, jež zasluhují přinejmenším zmínit, patří José María Manzanares, El Cid, Morante de la Puebla či El Cordobés mladší. Velkou naději autor vkládá v mladíky Miguela Tendera a Rubéna Pinara, mezi novilleros jej zaujal Alberto López Simón.
Jak vidno, názor konkrétního aficionada se může s escalafónem v mnohém shodovat, ale v jednotlivostech značně rozcházet. Je třeba chápat jej pouze jako nápovědu - ale to i celý escalafón. Nakonec se bude muset každý řídit vlastním úsudkem. Nebude-li jej schopen, pak zřejmě nemá vista a přestane na koridu chodit.
Nejméně další tucet matadorů je schopen podat virtuózní výkon, občas může překvapit kdokoli ze dna escalafónu, stejně tak mohou selhat i ty největší figuras. Každý by tedy měl posuzovat matadora až po shlédnutí přinejmenším několika korid a pokud možno v několika sezonách. O kvalitách matadora vypovídá jedině to, jaké výkony je schopen podávat pravidelně s jakýmikoli býky a před jakýmkoli publikem.

Umění torea (aneb "jak to vlastně v koridě chodí") 2. díl

15. září 2010 v 17:28 | RS |  Corrida - info
Umění torea (2. díl)
V prvním díle jsme si řekli, že korida je ve Španělsku vnímána jako umění, nikoli jako sport, a že tedy pro hodnocení výkonu matadora neexistují - jako při hodnocení kterékoli jiné umělecké formy - žádná objektivní měřítka - na rozdíl od výkonu sportovce. Řekli jsme si, že vše záleží na tom, jak hluboce je torero schopen dojmout své diváky. A víme už, co vlastně chtějí aficionados vidět. Ve druhém díle si povíme o způsobu, jímž dají diváci najevo, jak se jim to, co viděli, líbilo, a jak o tom informuje tisk - o "výsledcích koridy". Můžeme jej nazvat

Orejas y rabos
Jsou-li noviny, které píší o výsledcích koridy, co k čemu, napíší, kdy a kde se korida konala, kolikátá korida té či oné ferie to byla, kolik přišlo diváků (lleno znamená plno, "vyprodáno do posledního místa" se jak na okénku pokladen tak v novinách oznamuje frází no hay billetes), z jakého chovu pocházeli býci, někdy jakou měli barvu a kolik vážili a vždy jakou měli osobnost. Nejlepší je, je-li býk noble, tedy vznešený a ušlechtilý, nejhorší je, je-li manzo čili zbabělý. Doslova to znamená krotký. Takoví býci jsou kupodivu nejnebezpečnější. Nepokoušejte se tomu rozumět. Někdy se můžete dočíst, že býk "neměl dostatek plachtoví". Co to znamená, netuší často ani někteří Španělé. Znamená to zhruba tolik, že nepůsobil dostatečně důstojně, neměl "šťávu", vzhled a chování řádného arénního býka.
Následuje výčet jednotlivých matadorů, kteří toho dne vystoupili, někdy s informací o barvě jejich traje de luces. To je pro neznalce, aby si nemohli matadory poplést. Když mají naraženou do očí monteru, vypadají všichni stejně. Vidět odlišnosti ve stylu jejich práce, umět ocenit estetickou působivost toho či onoho stylu a míru nebezpečí, kterou takový styl přináší, jsou schopní i ve Španělsku nanejvýš tak dva - tři lidi z deseti. Vyžaduje to zvláštní schopnost, cosi jako "výtvarný zrak" srovnatelný s hudebním sluchem, jíž se říká vista. Vista a hudební sluch jsou jevy v populaci zhruba stejně vzácné. Kdo hudební sluch nemá, toho bude balet Romeo a Julie od Prokofjeva - dejme tomu - nudit stejně jako býci člověka, který nemá vista, oba se mohou nanejvýš chvíli kochat barvami kostýmů a vším tím koloritem kolem. Jako na hokej, pro vzrušení z dramatického klání, což žádný zvláštní talent nevyžaduje, se nedá chodit ani na býky, ani na Romea a Julii. Komu byste fandili? Romeovi, nebo Julii? Vždyť to pokaždé skončí 1:1.
Nevíte-li, co se vám má sdělit následující informací, může vás pořádně zmást. Za jménem José Tomás, dejme tomu, se můžete dočíst informaci sangre de toro y oro - "býčí krev a zlato".
N
eznamená to, že matador býka vykrvil a dostal za to zlatou medaili, nýbrž že vystoupil v oblíbené tmavě červené se zlatými výšivkami.
Pro barvy kostýmů existuje nepřeberné množství ustálených a nadmíru poetických označení od spuma de mar (mořská pěna) pro bílou přes zmíněnou sangre de toro pro temně rudou nebo třeba verde de manzana (jablečná zeleň) až po negro y azabache (černá a černý jantar) pro černé šaty s černými výšivkami. Startovní čísla toreros nenosí - bylo by to stejně hloupé, jako kdyby Mařenka v Prodané nevěstě pěla se startovním číslem 1, Jeník 2, Vašek 3, Kecal 4... Bylo by to báječně přehledné a u méně exponovaných rolí by divák netápal, kdo je kdo...
Následuje oznámení, jak si matador vedl. Když si publikum přálo, aby byl za mimořádnou uměleckou působivost odměněn trofejemi, mávalo bílými kapesníky. Mávat lze čímkoli bílým: čepicí, kloboukem, novinami, podprdelníkem, který si lze za euro pronajmout, zpravidla ve prospěch nějaké charity. Prezident koridy, nějaký místní vašnosta, hodnostář, starosta, policejní prezident... přání publika stvrdí vyvěšením vlastního kapesníku přes zábradlí své lóže, čímž dá pokyn k udělení trofeje. Diváci mohou mávat dál a vymoci matadorovi další trofej.diváci žádají pro matadora trofej máváním bílými kapesníky

Matador kupříkladu "řezal ucho", napíší noviny. Ale trofeje
ve skutečnosti uřízl jeden ze dvou alguaciles čili drábů v barokních kabátcích a třírozích kloboucích s pérem. Alguaciles jsou nejvýše postavení arénní zřízenci, zástupci prezidenta koridy v aréně. Jeden z nich na žádost publika a stvrzující pokyn prezidenta trofej či trofeje uřízl a předal matadorovi.

alguaciles


Nejlepší možný výsledek zní: dos orejas y rabo čili dvě uši a oháňka a puerta grande k tomu, přičemž obě ocenění - trofeje a vynesení na ramenou hlavní branou, též "bránou knížat" (puerta del príncipe) nebo bránou slávy, což je spontánní počin - se vzájemně nepodmiňují. Oznámení primera (segunda, tercera...) puerta grande de la temporada může někdy nahradit fráze sale en hombros - "opouští (arénu) na ramenou". Zcela výjimečně se jako nejvyšší ocenění uděluje ke dvěma uším a oháňce ještě kopyto.




M
atadorovi, který se líbil, házejí aficionados do arény květiny, doutníky a jiné drobné dárky, klobouky, vinné měchy, z nichž se toreros, než je hodí majiteli zpět, napijí, svršky a boty, což dělají dámy, aby se jim dostalo cti, že se matador jejich osobního předmětu dotkne, než jej hodí zpět. Je záhadné, jak matador může vědět, komu který klobouk a která bota patří - matadoři jsou nejspíš vycvičeni k nějaké ostříží vnímavosti.
Mnohem horší je verdikt, který zní pitos. Znamená to "hvízdání", ale ve skutečnosti jsou to krajně nevybíravé pošklebky. Nejhorší je výsledek bronca, což už je rovnou "vynadání" ne-li "pranice". Vyznačuje se kromě nehorázných vulgarit metáním předmětů do arény ve snaze matadora trefit. Nejčastěji létají podprdelníky, dříve kožené a vycpané slámou nebo žíněmi, tedy dosti těžké a nebezpečné, ale dnes molitanové - bohužel nikam nedoletí. Létat prý mohou vzácně i lahve od vína. Metodu obhajoval jako regulérní prostředek boje proti sprostotě v aréně Hemingway. Jen neřekl, koho hodlá trefit, aby nebyl obviněn z úkladné vraždy, až jednou dotyčného zasáhne.

Stupnice ohodnocení, jež může matador získat, zní od nejlepšího po nejhorší zhruba takto:
dos orejas, rabo y pata dvě uši, oháňka a kopyto
dos orejas y rabo dvě uši a oháňka
dos orejas y petición de rabo dvě uši a požadavek publika o udělení oháňky
dos orejas dvě uši
oreja con petición de la segunda ucho s požadavkem publika o udělení druhého
oreja ucho
ovación con saludos y petición ovace s pozdravy a žádostí publika o udělení trofeje
ovación con petición ovace s žádostí publika o udělení trofeje
ovación con saludos ovace s pozdravy
ovación ovace
saludos pozdravy
vuelta al ruedo návrat k vítěznému okruhu
palmas potlesk
silencio ticho
pitos hvízdání
bronca nadávky

Přičemž je záhadné, podle čeho novináři rozeznají jednotlivé reakce publika od ovación con saludos až po palmas. Je to zhruba totéž a kromě toho, že se to napíše do novin, to nemá žádný praktický význam.
Nejlegračnější na tom všem je, že neexistuje žádná oficiální "liga", "tabulka" nebo "grand prix", v níž by byli matadoři řazeni podle toho, kolik trofejí za sezonu získali. Trofeje sportovní - góly nebo body - nenahrazují a zdá se tedy, že jsou k ničemu. Nejsou. Jde o čest. Tohle slovo se v Čechách používá jako převlečník pro schůzky s obchodním partnerem nebo s děvčetem, tedy pro jednání tak jako tak obchodní, takže tomu nerozumíme. Ale trofeje jsou také vodítko, nápověda pro aficionados. Promotéři angažují matadory podle toho, jak jsou schopni působit na publikum a kolik aficionados do ochozů amfiteátrů přitáhnou. Podle toho je i platí. Tomu už rozumíme. Výše honoráře je jeden z mála konkrétních údajů, podle něhož lze posuzovat postavení matadora v profesi. Jenže právě proto se tají. Matadoři navíc nebývají chlubní a ti, jimž se vede špatně, tím méně.
Že by nějaká autorita dala matadorovi s nejvyšším počtem trofejí nebo s nejvyšším průměrným ziskem trofejí za koridu na konci sezony zlatý pohár, třeba, to ne. Noviny a rozhlas sice pořádají všelijaké ankety. Například Sebastián Castella získal titul "triumfátor sezóny 2009" udělovaný jedním z největších celostátních deníků, royalistickým ABC (čtěte také Slovanská krev kraluje španělským býčím arénám), a je i nositelem Zlatého ucha, ocenění udělovaného celostátní rozhlasovou stanicí RNE (čtěte také Sebastián Castella má Zlaté ucho, prestižní cenu rozhlasu). Ale to je něco jiného. Výsledky ankety se nemusí se statistikou shodovat. Zlatou medaili za zásluhy o krásná umění udílí ministerstvo kultury a medaili občas některý torero získá (jako první torero v historii ji dostal Antonio Ordóñez v roce 1996), ale i to je něco jiného. To je státní vyznamení za celoživotní dílo.
A přece něco jako "hitparáda" matadorů existuje. Říká se jí escalafón. Nejpřekvapivější je, podle čeho jsou na ni matadoři řazeni a také to, že jako měřítko uměleckých kvalit matadorů sice není úplně mimo, ale o tom, že by byla objektivní, nemůže být řeči. (Pokračování v článku Umění torea 3. díl.)

Slovník použitých cizích slov

traje de luces "světelný šat"; kroj matadorů
montera černá ušatá čepice toreros; vynálezcem je matador Francisco Montes Reina "Paquiro" (1805-1851)
temporada sezona
escalafón seznam, pořadník, stupnice

(Vysvětlení dalších pojmů, nejsou-li vysvětleny v textu, naleznete ve Slovník býčích zápasů)


Umění torea (aneb "jak to vlastně v koridě chodí") 1. díl

8. září 2010 v 16:33 | RS |  Corrida - info
Umění torea (1. díl)
Milí čtenáři. Jistý návštěvník blogu projevil přání vědět, co se na vystoupení matadorů konkrétně hodnotí a jak, zda existuje nějaká stupnice, na níž jsou toreros hodnoceni, a jaké jsou stupně hodnocení. Téma je poměrně široké, rozhodli jsme se rozdělit odpověď na několik dílů. V prvním si vysvětlíme, proč objektivní stupnice - něco jako ligová tabulka - v koridě neexistuje a ani existovat nemůže. Může se jmenovat

Parar, mandar y templar
Korida není sport a téměř ničím sport nepřipomíná. To, čemu se říká "zápasení s býkem", zvou Španělé arte del torear.
Z přesvědčení, že korida je umění, vyplývá jednak to, co matadoři v aréně dělají, a také to, jakým způsobem jsou hodnoceni. Žádné "body" se matadorům za provedení jednotlivých úkonů v aréně nenačítají a vše závisí na tom, jak hluboce jsou toreros schopni dojmout své publikum.
O výsledcích koridy, totiž o tom, jakým dojmem matador zapůsobil na diváky, informuje tisk, ale nikdy na sportovních stránkách, nýbrž v rubrice vyhrazené koridě. Novinářům, kteří o koridě píší, se říká "kritici" stejně jako těm, kteří píší o literatuře, výtvarném umění či hudbě, nikoli "reportéři" jako těm, kteří píší o fotbale nebo tenisu.
Torero musí projevit jisté atletické schopnosti - hlavně banderilleros, matador může být téměř chromý, jak prokázal vynálezce moderní koridy Juan Belmonte (viz Juan Belmonte - zlověstná jemnost). Ale to z ní číní sport stejně málo, jako atletické schopnosti baletních mistrů Nurejeva či Baryšnikova učinily sport z baletu. Matadoři bývají oslovováni titulem maestro, oslovením, jež je jinde vyhrazeno dirigentům, operním pěvcům, baletním mistrům, houslovým virtuózům...
Hodnotit práci matadora je ošidné jako posuzovat kteroukoli jinou uměleckou formu. Neexistují objektivní hodnotící měřítka a nikdo není méně objektivní než aficionado nebo taurino kritik. Koridy se stejně jako opery neúčastní žádná "porota", která by "udělovala známky" za "technické provedení" toho či onoho "povinného cviku" a "umělecký dojem", nýbrž jsou to diváci, kdo rozhoduje o úspěchu či neúspěchu matadora. Bývají kritikem nejvrtkavějším a nejnáročnějším.
diváci žádají pro matadora trofej máváním bílými kapesníky
Diváci žádají pro matadora trofej máváním bílými kapesníky

"Povinné cviky" jsou ostatně při koridě jen ty suertes, které diváci chtějí vidět. Pravidla, z nichž některá stanoví zákon a jiná tradice, předepisují málo: nejméně dvě a nanejvýš tři rány kopím z rukou pikadora v koňském sedle do vyhazovacího svalu býka v první třetině, (zákon se dodržuje jen v Madridu, všude jinde matadoři býka dalších varas po první ráně ušetří); umístění nanejvýš čtyř párů banderill ve druhé třetině (zpravidla se umisťují jen tři páry a někdy ani to ne); a zabití býka mečem do deseti až patnácti minut od chvíle, kdy se matador býka ujal, ve třetí třetině. Jaký postup k tomu matador zvolí, je na něm, na jeho schopnostech, umělecké fantazii a plastické představivosti, a na býkově osobnosti. Každý býk je jiný a se všemi nelze předvést totéž.
Kromě umělecké hodnoty, estetických kvalit, má každý úkon v aréně také smysl ryze technický. Každý předchozí má připravit a umožnit ten následující. Oč smysluplněji matador postupuje ve vztahu k celku, také o to lépe bývá hodnocen.
Smyslem úvodních suertes s pláštěnkou je odhalit býkův temperament, poznat jeho osobnost, zjistit, zda dobře vidí a zda je schopen sledovat látku, a také kterým rohem nabírá raději.
Dalším cílem suertes s pláštěnkou je přivést býka do řádného postavení k útoku na koně, to jest koni na dohled, ale ne blíž, k čemuž v aréně slouží dvě vápnem vysypané soustředné kružnice. Zatímco kůň se smí pohybovat jen v pásmu mezi barrerou a větší kružnicí, býk musí být zastaven uvnitř menší kružnice. Útočí tak na koně přes pásmo, v němž nikdo není. Není k útoku vyprovokován ničím kromě pouhé přítomnosti koně. Podle býkova názoru tam nemá co dělat.

neutrální území mezi býkem a koněm
"neutrální území" mezi býkem a pikadorem

Další suertes s pláštěnkou slouží k odvedení býka od koně. Býk většinou ránu kopím, která má oslabit jeho vyhazovací sval a přimět jej nést hlavu níž, přehlíží a útočí dál a dál a nejspíš by nepolevil, dokud by koně i s pikadorem nerozcupoval, nebo dokud by nevypustil duši. Od toho je matador, aby býka od koně pláštěnkou odlákal. Pokusí se udělat to co nejumělečtěji, elegantně, ladně, plynule, vláčně, rytmicky a pomalu, ale které suertes k tomu zvolí, je jen a jen na něm.
Ve druhé třetině slouží pláštěnky peónes k přemístění býka tak, aby zaútočil ve správném úhlu na pěšího banderillera, který pro tuto chvíli pláštěnku odkládá a při vzájemném střetu býkovi zasadí do kůže na plecích pár banderill; a dále také k tomu, aby býka od banderillera odlákaly, pokud se ocitl v nesnázích. Jak to všechno udělají, je jejich věc a věc matadora, který jim velí.
Suertes s muletou ve třetí třetině neboli při faeně (práce, úkol), kdy je matador vyzbrojený mečem v aréně s býkem sám, mají dále oslabovat býkův vyhazovací sval a soustředit jeho pozornost na látku. Bude to nutné pro jedinou předepsanou suerte faeny - pro estocadu, kdy matador musí býka zabít ranou mečem na vrchol plecí mezi lopatkové kosti tak, že se nakloní nad rohy, rozvlněním mulety v levé ruce odvede jejich smrtelně nebezpečné trhnutí stranou (doprava dolů), a meč ponoří do srdeční krajiny. Všechno ostatní by bylo považováno za vraždu. Cení se, oč pomaleji to provede a oč těsněji se rohům přiblíží, protože tím nebezpečnější, ale současně elegantnější a zpupnější to je, ponoří-li meč do správného místa a ve správném úhlu, aby býkovi zajistil rychlou smrt, a podaří-li se to první ranou.
Které suertes matador zvolí, jak je bude vzájemně kombinovat a kolik jich dohromady bude, závisí opět jen na něm; na jeho úsudku: býk musí být pro smrtelnou ránu připraven - musí být zpomalen, vyhazovací sval musí být unaven, ale ne vyčerpán, a veškerá zuřivost zvířete musí být pokud možno soustředěna na látku; na jeho umělecké fantazii - faena musí být umělecky úplná, musí být uzavřeným uměleckým dílem; a na tom, do jaké míry jej podnítí diváci - jemné umění torea připomíná umění orientálních malířů, kteří malují na vodní hladinu. Umělecké dílo ve své nejdokonalejší podobě trvá jen nekonečně krátký okamžik a jen za života umělce, jenž je jeho součástí, ale matador výsledek své práce nikdy nevidí, jeho fantazii a chrabrost rozněcuje jen odezva, jakou u diváků vyvolal.
Některé suertes s pláštěnkou a muletou ale lze považovat za takřka "povinné", jenže ne proto, že by je nařizovala pravidla a nějaká porota soudila jejich provedení, nýbrž právě proto, že je aficionados vyžadují.

tzv. přirozená suerte levou rukou, jedna z
Takzvaná "přirozená" suerte levou rukou, jedna ze základních a diváky vyžadovaných suertes s muletou

"Pokud jde o vzrušení, neexistuje cesta zpátky," vysvětluje Hemingway. Matador, který není schopen předvést divákům to, co chtějí vidět, riskuje, že o něj diváci ztratí zájem. Asi jako o Salieriho ve stínu Mozarta. Někdy tak matadora zabijí, protože od něho žádají nemožné. Okřídlené úsloví říká, že nejstrašnější bestie v aréně je obecenstvo. Někdy tak zabije i matadora legendárního, to když legenda o něm naroste do rozměrů, s nimiž žádný smrtelník nemůže v očích aficionados soupeřit, byť je to legenda o něm samém. Někdy se říká, že takhle zahynul Joselito (1920), geniální matador, který pomohl převést koridu od starého hrubšího, ale přímočařejšího stylu k rafinovanějšímu modernímu "sošnému" stylu; nebo Manolete (1947), největší matador poválečné éry.
Bez ohledu na to, jaké suertes matador předvádí, od každého chce publikum vidět, že je schopen parar, mandar y templar.
Parar znamená "zastavit, zarazit se". Zamávat na býka a prchnout může zkusit kdekterý odvážlivec. Zůstat nehybný, když se na něj rychlostí dostihového koně řítí s úmyslem zabít jej půltunové zvíře vyzbrojené na konci rohů tlustých jako mužská paže dvěma hroty ostrými jako ořezané tužky, dokáže jen umělec, který překoval svou nervovou soustavu v nadlidský nástroj. Odporuje to totiž čemukoli přirozenému. Člověk je jako každý jiný živý organismus od svého stvoření naprogramovaný k uhýbání před takovým nebezpečím. Oč nehybnější matador dokáže při býkově útoku setrvat, o to lépe je hodnocen.
parar - nervy ze železa a sebevražednou odvahu ukazuje Sebastián Castella při pases cambiadas
Mandar znamená "velet, poroučet". Každý šílenec může býka vyzvat k útoku a modlit se, že jej přežije. Od matadora se vyžaduje, aby pohyb býka ovládal, aby býk útočil ve směru podle matadorova výběru, ze vzdálenosti, kterou matador určí, v rytmu, jenž matador zvolí, a jen tak dlouho, jak si matador přeje, načež musí umět býka zastavit a teprve potom odejít, nikdy nesmí před býkem prchat. Vyžaduje to znalosti, um a jistotu zápěstí jako u nejlepších malířů. Oč lépe matador býka ovládá, tím lépe.
mandar - Enrique Ponce ovládá býka
Templar znamená "zmírnit, zklidnit, naladit, odrazit (vodu), popustit (ocel, ale také ji zakalit)..." - vyhýbat se krajnostem, ulahodit pohyby své i zvířete. K tomu je třeba talent sochaře, plastická představivost baletního mistra a neuromotorika zušlechtěná do té míry, že to nemá v jiném oboru lidské činnosti obdoby. I gymnastky nebo baletky jsou schopny působit nehmotně a zdánlivě prodlužovat své skoky v míře odporující fyzikálním zákonům, těm ale není souzeno současně ovládat půltunové, bleskurychlé a smrtelně nebezpečné zvíře.
templar - lahodná elegance, půvabné uhlazené pohyby v blízkosti býčích rohů
Nikdo dosud nebyl schopen popsat, co to s divákem dělá. Je to podobné, jako pokoušet se popisovat milování: kdo to nezažil, bude si myslet, že autor je blázen, a kdo to zná, bude si myslet, že autor zbytečně žvaní. Bez víceméně nepřiléhavých přirovnání to nejde. Zde je další pokus: pokud se vše daří jak náleží a matador je schopen parar, mandar y templar, máte pocit, že pouhý pohled na to vám tlačí srdce do krku jako při startu letadla - jako na houpačce, která se zdržela v krajní poloze déle, než fyzikální zákonitosti připouštějí. Jako by byl matador schopen vládnout nejtajemnějšími zákony fyziky, totiž ovládat tok času a odhmotňovat věci: proměnit studený padající balvan v plachtícího dravce stoupajícího pomalu v proudu horkého vzduchu.
Je-li tomu tak, přičemž každý to posuzuje podle svého, obecenstvo je připraveno matadora ocenit a odměnit trofejemi. Není-li tomu tak, matadora s hanbou vyžene. V minulosti se dokonce stalo, že matadory musela chránit před lynčem policie. Mezi tím existuje široká a barvitá škála možných "výsledků" označovaných ustálenými výrazy. Jiné "skóre" není a o tom pak také jako o výsledku koridy informují noviny. (Pokračování: Umění torea 2. díl)
bílé kapesníky značí úspěch
Slovník použitých cizích slov

arte del torear umění toreros; torear je sloveso v infinitivu, podstatné jméno označující to, co toreros dělají, zní toreo
taurino přídavné jméno označující cokoli, co má něco společného s býky
suerte štěstí, úděl, los, šalba, trik... každý ustálený nebo předepsaný úkon s býkem v aréně
vara kopí užívané při koridě
barrera hrazení kolem arény
(Vysvětlení dalších pojmů, nejsou-li vysvětleny v textu, naleznete ve Slovníku býčích zápasů)