Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Říjen 2010

Krvavé účty - bilance letošní sezóny

31. října 2010 v 17:34 | RS |  Zpravodajství
Krvavé účty
Ohlédnutí za španělskou býčí sezonou 2010

Neobvyklá úroda vážných zranění, jež vyřídila některé figuras z největších včetně těch, o nichž jsme se už zmiňovali, poznamenala víc než kdy jindy závěr letošní španělské býčí sezony.

          Už na konci dubna byl v mexickém Aguascalientes takřka smrtelně zraněn José Tomás. Býk mu zdevastoval krevní řečiště v levé noze a torero musel dostat transfuzi o objemu osm litrů  krve, kterou mu darovali diváci přímo v plaza de toros, protože přítomní lékaři jí tolik neměli. Krvácení se dlouho nedařilo zastavit a torero se podle operujícího chirurga několikrát ocitl na hranici mezi životem a smrtí.
José Tomás
          Teď se prý stejně jako Španělem cítí být i Mexičanem, protože mu v žilách koluje mexická krev. Zotavil se rychle, ale rozhodl se neriskovat, že se zranění na dlouhodobě těžce zkoušené noze obnoví, a letos už nevystoupil.
          Sedmadvacetiletý Miguel Ángel Perera, vedle El Juliho, Josého Maríi Manzanarese či Sebastiána Castelly jeden z matadorů mladší generace, kteří se ucházejí o titul největšího španělského torera současnosti, utržil 19. srpna v San Sebastiánu úder plochým rohem do zad a vyvázl s rozdrceným druhým bederním obratlem. Se zraněním vystoupil v Málaze, v extremadurské obci Villanueva del Fresno, v Bilbau, v kastilsko-lamanšských městech Cuenca a Almagro a v andaluské Almeríi, načež dorazil 28. srpna na svou druhou bilbainskou koridu, předposlední z Corridas Generales.

Perera těsně po svém zranění
          S rozdrceným obratlem tedy projel za devět dnů Španělskem napříč od Atlantského oceánu ke Gibraltarské úžině dvakrát tam a zpět a zabil dvanáct býků. Teprve hodinu před bilbainskou koridou odhalila magnetická resonance závažnost zranění a nutnost operovat. Perera operaci podstoupil 6. září. Lékaři mu naordinovali tříměsíční absolutní klid. Perera ale už 12. října cvičil s kravkami na ranči v Olivenze.
          Zranění odeslalo do suchého doku i Josého Maríu Manzanarese, jehož ztráta byla stejně citelná. V závěru sezony podstoupil čtyři operace šlach v levé dlani, kterou si pořezal při inaugurační koridě v aréně nové plaza de toros ve městě Utrera známém chovem arénních býků. Stalo se to, když mu tam na začátku září jeho druhý býk vyrazil meč a muletu z ruky. Manzanaresova býka zabil El Fandi. Publikum si nepřálo, aby se zraněný torero zhostil svrchovaně nebezpečného aktu sám, byť se k tomu odhodlaně hotovil. Prvnímu býkovi Manzanares řezal obě uši a oháňku.
zraněné zápěstí názorně
          Poraněné šlachy se nedařilo zcelit, zranění se po optimistických zprávách několikrát obnovilo.
          Sebastián Castella si počínal, jak se sluší na nositele ocenění "Triumfátor sezony 2009" udělovaného deníkem ABC a držitele Zlatého ucha za rok 2009, ceny udělované rádiem RNE matadorovi roku. (Sebastián Castella má Zlaté ucho, prestižní cenu rozhlasu) V Pamploně například řezal 14. července poslední dvě uši veleslavné svatofermínské ferie v její poslední koridě, při níž jej ošklivě nabral druhý býk. Zachytil jej hrotem rohu za lýtko. Ale Castella práci dokončil, býka zabil a po svých neodešel jen proto, že jej nadšení Pamplonicos vynesly k jeho dodávce na ramenou.
          Ale po grandiózních výkonech se mu v závěru sezony přestalo dařit a někteří kritici dokonce psali o jeho krizi. Castella pak rozšířil řady absentérů, když sezonu ještě před jejím koncem přerušil a při poslední významné ferii sezony - v Zaragoze - už nevystoupil. Přesto dosáhl osmé pozice na escalafónu s pětapadesáti vystoupeními, v nichž řezal 61 uší. Ne že by se Sebastiánovi bůhvíjak nedařilo. Ale jeho jméno už možná dorostlo do takové velikosti, že sám jeho nositel už není schopen dodávat očekávané zázraky v požadované frekvenci.
          Skvělou sezonu měl El Juli, který šel od úspěchu k úspěchu. Na začátku října byl vyhlášen Královskou býčí federací Španělska (Real Federación Taurina de España) největším matadorem sezony, kterýžto titul federace udílela po sedmadvacáté, právě tak obdržel poprvé udělovanou cenu nazvanou Trofeo a los Valores Taurinos, tedy něco jako "cenu za uměleckou hodnotu torea", vyhlašovanou deníkem El Mundo ve Valladolidu a udělovanou taurino kritiky, aficionados a osobnostmi z býčího světa. Někteří kritici píší o jeho letošní sezoně, jeho dvanácté dokonané, jako o největší sezoně jeho dosavadní kariéry.


          Nezklamali El Cid, Enrique Ponce ani Morante de la Puebla a po celou sezonu odevzdávali vyrovnané výkony.
         
A teď něco pro pobavení:
          Francisco Rivera Ordóñez přijal přezdívku svého otce, z něhož udělala smrt v aréně v Pozoblanku legendu. "Protože můžu a protože na to mám právo," odpověděl novopečený "Paquirri" na otázku, proč to dělá. Argumentoval počtem odpracovaných sezon a že... prostě teď už může. A nejspíš má pravdu, protože po počátečních rozpacích kritici jeho nové jméno přijali.

Rivera Ordóñez

         To jeho bratr Cayetano naopak používá od letoška už jen křestní jméno. Jenže ono je to trochu totéž: jmenovat se Cayetano je v býčích kruzích něco jako jmenovat se v kruzích hudebních Amadeus nebo Elvis.
          Cayetano bylo křestní jméno jejich praděda. V roce 1924, čtyři roky po smrti Joselita a dva roky po prvním odchodu Juana Belmonteho na odpočinek, kdy se zdálo, že je s koridou amen, se o něm soudilo, že je toužebně očekávaným mesiášem. Titulek, pod nímž vyšel článek o něm - "Es de Ronda y se llama Cayetano" - je nejslavnější věta, jaká kdy byla o toerovi napsána. Ve Španělsku zní jako zaklínadlo. V Rondě totiž byla v letech 1726 - 1727 korida vynalezena a Cayetano bylo jméno snad nejuctívanějšího matadora 19. století Cayetana Sanze (1821 - 1891). Není tak v lidské moci větu pořádně přeložit, podobně by dnes mohl v jiném prostředí znít snad jen výrok: "Jsou z Liverpoolu a jmenují se John a Paul." Cayetano Ordóñez dal jménu nový život a to teď zní v býčím světě mimořádně zvučně přesto, že mesiášem koridy byl jen jednu sezonu.
          Zbývá dodat, že maestro Francisco si slavná příjmení ponechal, takže carteles na koridy obou bratrů, vystupují-li společně, vypadají trochu jako pozvánka do muzea. Ale měřeno popularitou si oba bratři, miláčci dívčího publika, vedou výtečně: mezi prvními dvaceti na escalafónu se drží už několik let.

Cayetano
          Skvělého pokroku dosáhly obě mladé naděje torea, Miguel Tendero a Rubén Pinar. Chlapecky přirozený Tendero je matadorem teprve od června roku 2009 a loni skončil na escalafónu na 43. příčce. Vystoupil v onom roce jen šestnáctkrát, řezal právě tolik oháněk a 31 uší, což je počtem získaných trofejí navzdory nízkému počtu vystoupení skvělý úvod. Letos skončil na výtečném čtrnáctém místě - výtečném vzhledem k tomu, že ho dosáhl už v první odsloužené sezoně své kariéry. Odpracoval v ní 39 korid, z nichž si odnesl 46 uší a tři oháňky. Bude zajímavé sledovat, jak si na pozici, z níž vede cesta nahoru nebo dolů, ale s níž se nelze dlouhodobě spokojit, povede.

Tendero a jeho nesouhlas se zákazem koridy v Barceloně
          Polepšil si i služebně o rok starší Rubén Pinar, devatenáctiletá naděje afición, loni šestnáctý. Letos skončil o jednu příčku za Tenderem s vyšším počtem trofejí - řezal 62 uší a tři oháňky, ale odsloužil si o jednu koridu méně.
          Vítězem escalafónu je - pokolikáté už - bývalý juniorský lyžařský reprezentant El Fandi. Počtem trofejí získaných v plazas de toros první kategorie je ale bezkonkurenčním vítězem El Juli. Z nejprestižnějších arén si jich odnesl zhruba dvojnásobek ve srovnání s druhým Castellou, jenž v této "disciplíně" triumfoval loni, a více než trojnásobek oproti zdánlivému vítězi El Fandimu, který tradičně sbíral body za odsloužené koridy hlavně na maloměstech a při vesnických ferias.

El Fandi v andaluské vesnici La Algaba
          Ačkoli oficiální statistiky dosud nebyly zveřejněny (ministerstvo vnitra je zveřejní až na jaře příštího roku), zdá se, že se letos zastavil už tři roky trvající pokles počtu každoročně pořádaných korid, přestože loni propuknuvší krize zasáhla právě letos Španělsko plnou silou. Loni se pořádalo nejméně řádných korid s plnoprávnými matadory a dospělými býky za uplynulé desetiletí - bylo jich 648, ale letos jich nejspíš bude právě tolik, ne-li poprvé po třech letech více než loni.
          Španělé ale loni uspořádali v dlouhodobém srovnání relativně vysoký počet levnějších novilladas picadas (novilladas con picadores) s trojročky, jejichž rituál se od koridy neliší, a v nichž dali o to více příležitostí matadorským tovaryšům. S víceméně neměnným počtem jezdeckých Corridas de rejoneadores loni počet býčích svátků v desetiletém srovnání v rozporu s tím, co tvrdí zaujatí novináři, nijak dramaticky neklesl. Vše svědčí pro to, že tak tomu bude i letos, a že tedy krize nezasáhla býčí svět z hlediska diváků zdaleka tak, jak by si broučkožrouti přáli. Otřes je ale citelný pro chovatele býků, kteří dnes dodávají do arén zhruba o půldruhého tisíce býků méně, než je dlouhodobý průměr. Nejvíce za uplynulé desetiletí jich pod čepele toreros poslali v roce 2007 - bylo to 12 167 býků.
          Závěr sezony také poznamenalo katalánské přijetí zákona zakazujícího koridu v Katalánii od roku 2012, což vyvolalo nebývale silnou aktivitu odpůrců rituálu jinde ve Španělsku, ale konečně snad také nějakou odezvu ze strany aficionados, s nimiž tvrdíme, že smrt svobodného dospělého býka při zhruba patnáctiminutovém rituálu, který býk považuje za boj a jehož umělecká hodnota je nezpochybnitelná, není nic mimořádně zavrženíhodného. Ale to je jiná kapitola. V době vzniku této stati toreros, největší figuras tauromachie současnosti, jednali o budoucnosti svého umění s ministryní kultury i na ministerstvu vnitra a do definitivního konce sezony zbývaly dny.