Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Prosinec 2010

El Juli - génius s chlapeckým půvabem

25. prosince 2010 v 20:25 | RS |  Slavní matadoři
Držitelem Zlatého ucha 2010 je El Juli
Portrét matadora Juliána Lopéze Escobara El Juliho
Pro toreo jsme připraveni zemřít. (Julián Lopéz Escobar, podzim 2010, při jednání s vládou o budoucnosti koridy)

Nejmladší matador v dějinách koridy, nejlépe placený torero všech dob a především virtuozní umělec mimořádného chlapeckého půvabu
Julián Lopéz Escobar El Juli
odpracoval nejlepší sezonu své dosavadní kariery. V polovině listopadu obdržel prestižní cenu španělského rozhlasu RNE určenou pro nejlepšího matadora sezony.

Žezlo krále španělských arén tak převzal po Frankopolákovi Sebastiánovi Castellovi (čtěte také Sebastián Castella má Zlaté ucho, prestižní cenu rozhlasu a Sebastián Castella - mrazivý půvab), jenž sesadil z trůnu triumfátora sezony 2008 Josého Tomáse (kdo je José Tomás si přečtěte zde: José Tomás - čekání na tragédii). El Juli získal
14 hlasů expertů z 23 možných
. Na druhém místě skončil veterán Juan Mora vystupující už jen sporadicky, třetí příčku obsadil andaluský matador Morante de la Puebla.
Julián López Escobar El Juli, syn novillera čili matadorského tovaryše téhož jména, který přišel v aréně o oko, což jej jako torera vyřídilo, se narodil v roce 1982 v Madridu, kde se také od dětských let učil toreu. Ve svých osmi letech už čelil prvnímu teleti - bylo to na ranči u Toleda při příležitosti oslavy prvního přijímání, což je v katolickém Španělsku událost div ne stejně významná jako svatba nebo pohřeb.

Ve svých jedenácti letech se představil veřejnosti u Toleda v rodné vsi své matky, která rovněž pochází z torerského rodu, a zabil prvního býčka. Řezal dvě uši a oháňku. Ještě než mu bylo třináct, vystoupil v jižní Francii, to už měl za sebou na 150 exhibicí s telaty. Není to nijak ošizené: i dvouleté tele má dimenze těžkého motocyklu, rychlost dostihového koně, smrtelně nebezpečné rohy a vražedné instinkty. Jen ještě v soubojích na pastvinách nezískalo znalosti, jak rohy řádně používat.
El Juli byl jeden z mála dětských toreros, který nepůsobil jako skřet, jako dětské modelky při soutěžích krásy, při nichž si hrají na dospělé a snaží se vypadat na povel sexy, takže výsledkem jsou divné malé zrůdičky, ani děti, ani ženy, ufónci, kteří se mohou líbit nanejvýš psychopatům. Julián naopak působil přirozeně klukovsky, trochu rošťácky, a něco z toho mu zůstalo dodnes, což ale neznamená, že by dnes nebyl důstojný, mužný a sexy. Juliánovo toreo se vyznačuje chlapeckým půvabem a energií, jíž se liší nahrávky Beatles od všech ostatních. (Na video zachycující El Juliho toreo v chlapeckých letech se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=pG7PUoetWjU)
Od jara roku 1997, tedy od svých čtrnácti let, vystupoval v Jižní Americe, aby se rodina vyhnula problémům se zákonem. Ve Španělsku podle současných pravidel nesmí vystupovat mladší než šestnáctiletí toreros. V Mexiku začal vystupovat v novilladas s pikadory a s novillos čili tříletými býčky, kteří se od dospělých liší zhruba o půl metráku nižší váhou a menší dovedností ovládat poněkud kratší rohy, zato jsou mrštní, pružní a dovedou být jankovití, nevyzpytatelní a záludní. Často nebezpečnější, než dospělí býci, protože se vybírají takoví, kteří mají nějakou vadu, pro niž nejsou použitelní v regulérní koridě. Může to být třeba vada zraku, novillo není schopen pořádně sledovat látku a útočí nazdařbůh, což z něj činí cosi stejně bezpečného, jako je hra na honěnou v minovém poli.

Měřeno návštěvností se El Juli v Mexiku záhy stal asi nejúspěšnějším novillerem všech dob.
Téhož jara El Juli vystoupil v rozporu se zákonem ve své první novilladě ve Španělsku. Než přijal v Nîmes na jihu Francie v září roku 1998, tedy měsíc před tím, než oslavil šestnácté narozeniny, alternativu, vystoupil v asi 150 novilladách. Měl tak za sebou na 300 vystoupení a byl to v patnácti letech hotový matador. Uší a oháněk uřízl do té doby tolik, že by se z nich dala uvařit polévka, která by zachránila menší město před hladomorem, a zvykl si, že takřka nemusí z plaza de toros pěšky, protože jej div ne pokaždé vynesou na ramenou.V Nîmes se stal nejmladším plnoprávným matadorem v dějinách, což je ale trochu sporné: zarputile patriotističtí Španělé alternativu na jiném než španělském území neuznávají, každý matador musí alternativu potvrdit v Madridu, což se jmenuje confirmación a je to opakování obřadu zasvěcení před madridským publikem, Juliánův titul byl navíc ve Španělsku pořád ještě nelegální. Že to hotový matador byl a že poprvé zabíjel dospělé býky nejpozději v patnácti letech, je jisté, otázkou zůstává jen to, jak to zapsat do encyklopedií, což samozřejmě na věci samé nic nemění a ve Španělsku se tím nikdo netrápí.
Mezi tím vším El Juli vystupoval jako novillero, samozřejmě na hraně zákona a za ní, i ve vlasti. Mladému fenomenálnímu torerovi ovšem Španělé všechno odpustili. Pokud jde o takovéhle věci, Španělé jsou nekonečně dobře naladění a v dodržování zákonů poněkud liknaví - vždycky se to "nějak zařídí".

V sedmnácti letech už plnoprávným matadorem každopádně byl a hned se podle tisku stal do té doby nejlépe placeným matadorem všech dob. Podle zpráv bulváru, jež ale nelze ověřit, inkasoval za jedinou koridu asi 350 tisíc eur. Údaj o honoráři je kromě počtu vystoupení za sezonu a údaje o návštěvnosti jedna z mála konkrétních informací, podle níž lze určit postavení matadora v profesi. Jen asi půl tuctu nejlepších matadorů z čela escalafónu může žádat honoráře v řádu stovek tisíc, zhruba padesát nejlepších matadorů bere o řád méně, ostatních asi 200 matadorů často v aréně nevydělá ani na půjčovné na traje de luces. Co je escalafón se dočtete zde: Umění torea (aneb "jak to vlastně v koridě chodí") 3. díl.
Ať tak či onak, El Juli ve svých sedmnácti nebyl žádný fenómeno, který přeskočil učednická léta a byl povýšen na matadora na základě nějakého náhodného úspěchu v Madridu a šikovné kampaně v novinách, nýbrž vyzrálý virtuozní umělec. Šíře jeho repertoáru je udivující a je to kromě virtuozity, vitality a chlapeckého půvabu jeden z hlavních rysů jeho torea.


Kritici píší o El Juliho letošní sezoně, jeho dvanácté dokonané, jako o největší sezoně jeho dosavadní kariéry. Matador šel od úspěchu k úspěchu. Triumfoval hned z kraje sezony při březnové Ferii de las Fallas ve Valencii, jejímž absolutním triumfátorem se stal se ziskem šesti uší ze dvou korid a při níž uštědřil v přátelském mano a mano drtivou porážku Enriqueovi Poncemu, o jednu uměleckou generaci staršímu souputníkovi. (Autorka tohoto blogu a její přispěvatelé si považují za čest, že mohli být El Juliho skvělému triumfu ve Valencii přítomni, a mohou potvrdit, že vše co se o El Julim píše, není ani v nejmenším nadsazené.) Krátkou ukázku z mano a mano 16. března, při níž El Juli předvádí suertes zvané zapopinas a larga cambiada de rodillas, můžete vidět zde: Krvavé účty - bilance letošní sezóny. Na video z El Juliho druhého triumfálního vystoupení 21. března se můžete podívat zde: http://www.youtube.com/watch?v=YFH6GbFmrAE&feature=related
Výtečných úspěchů dosáhl El Juli mimo jiné také v Seville, kde byla Maestranza, druhý nejprestižnější amfiteátr býčího světa, ve dvou dubnových večerech Ferie de Abril svědkem El Juliho zisku čtyř uší. Matador byl vyhlášen triumfátorem ferie a při obou ferias dobyl bránu slávy. Skvěle si vedl celou sezonu až po Ferii del Pilar v Zaragoze, poslední býčí svátek v plaza de toros první kategorie, kde získal cenu za nejlepší faenu ferie. Předvedl ji 10. října v koridě, z níž si odnesl ucho. Sezonu pak uzavřel při poslední ferii sezony v Jaén ziskem čtyř uší. (Na video z této koridy se můžete podívat zde: http://www.burladero.com/festejos/014709/jaen/octubre)
Celkem letos El Juli vystoupil v 77 řádných koridách, v nichž řezal 144 uší a dvě oháňky. O významu trofejí udělovaných při koridě se můžete dočíst zde: Umění torea (aneb "jak to vlastně v koridě chodí") 2. díl.

Na začátku října byl El Juli vyhlášen Královskou býčí federací Španělska (Real Federación Taurina de España) největším matadorem sezony, kterýžto titul federace udílela po sedmadvacáté, právě tak obdržel poprvé udělovanou cenu nazvanou Trofeo a los Valores Taurinos, tedy něco jako "cenu za uměleckou hodnotu torea", vyhlašovanou deníkem El Mundo ve Valladolidu a udělovanou taurino kritiky, aficionados a osobnostmi z býčího světa.
Je znakem geniálních toreros, že jejich osobní vklad do provedení té či oné suerte, pokud ji přímo nevynalezli, je tak silný, že pak nese - nebo v oné variantě nese - jméno po svém objeviteli. Máme tak media-verónicu zvanou belmontina po vynálezci moderní koridy Belmontem (čtěte také: Juan Belmonte - zlověstná jemnost), známe manoletinas nazvané po svém stvořiteli Manoletem, tragickém hrdinovi poválečné éry, gaoneras, suertes s pláštěnkou za zády pojmenované po Mexičanovi Gaonovi, a o suerte Castelly s muletou, kterou držel za hůlku tak, že hůlka směřovala kolmo dolů, nikoli vodorovně, kdy dolů splývají jen záhyby látky, bylo možné letos číst jako o castellině. El Juli vtiskl svou osobní pečeť suerte zvané zapopina, takže se jí dnes někdy říká také lopecina, což je odvozeno od rodného příjmení jeho otce a prý je to na jeho počest.


Důležité pak je, zda se inovace stanou součástí uměleckého kánonu. Někdy se stane, že nějaký vynález, inovaci, není schopen provádět nikdo jiný, než objevitel či inovátor sám a suerte i její pojmenování pak zanikne s ním. Smrt je při umění torear médiem a smrt ono umění také ničí. El Juli se ale nemusí bát, že jeho objevy zaniknou s ním, byť nikdo už jim nikdy nebude schopen vtisknout jeho osobitost: lopecina je dnes součástí repertoáru mnoha toreros. A ačkoli El Juli proklamoval svou připravenost pro své umění třeba zemřít, jeho vitální, energické, chlapecky přirozené a virtuozní toreo nepůsobí dojmem, že by se mu chtělo umírat právě teď.