Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Prosinec 2011

Husitský král a býčí zápasy

5. prosince 2011 v 22:23 | RS |  Historie
Jak poslové z Čech žasli nad býky a jejich chovem na volnosti

Za nejstarší zprávy o smrtelných zraněních při kláních Španělů s býky i o nezvyklém způsobu jejich chovu v divočině vděčíme muži, od něhož bychom to čekali možná ze všech nejméně. Ve Španělsku mu říkají Jorge de Bohemia. V Čechách je znám jako "husitský král" Jiří z Poděbrad.

Bylo to jeho poselstvo vedené Leonem de Rosmithal y de Blatna čili Lvem z Rožmitálu a z Blatné, jež mělo mezi lety 1465 a 1467 za úkol napravovat v Evropě reputaci Čechů pošramocenou husitskými válkami a přemlouvat evropské diplomaty k založení EU, kdo několik případů smrtelných zranění při půtkách s býky poprvé zdokumentoval. Učinil tak člen družiny Shaschekčili zeman Václav Šašekz Bířkova, jenž na objednávku svého pána sepsal Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. Mimo jiné popsal archaickou formu býčích zápasů, jež poselstvo vidělo ve městě Burgos. Svou reportáž současně sepsal norimberský měšťan Gabriel Tetzel, další člen delegace.
Český originál Šaškova díla se nedochoval, jen jeho latinský překlad z roku 1577 pořízený olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským. Později posloužil jako předloha Aloisi Jiráskovi pro dobrodružný cestopis Z Čech až na konec světa.


Ve zpětném překladu Šaškova spisu do češtiny se praví: "Viděli jsme také v tom městě štvanici na zdivočelé býky, které chytají pomocí ohařů. Ve Španělsku a Portugalsku se totiž nechová dobytek doma jako v jiných zemích, nýbrž se pase na pustých místech, přičemž je každý kus označen znamením svého pána. Sýr a máslo se tam nevyrábí a domácí lidé ani nevědí, co to je; místo másla užívají olivového oleje, jehož je tam veliká hojnost. Co se týče těch býků, mají s nimi o svátcích takovouto zábavu: Chytí ze stáda dva až tři býky a každého zvláště přiženou do města, uzavřou náměstí a jezdci na koních je honí a házejí po nich šípy neb oštěpy, jež mají tvar ostnů, takže někdy v těle jednoho býka uvázne plno těch střel. Rozdrážděný a rozzuřený býk běhá dokola a každého, kdo mu přijde do cesty, napadá. Teprve když je během unaven a šípy umořen,poštvou na něho dva nebo tři psy; ti se mu zakousnou do uší a drží se ho tak pevně, jako vůbec všeho, čehokoli se chytí, že jim to živou mocí nelze vyrvat jinak, než že se to usekne nebo že se jim tlamy otevřou železnou pákou. Maso toho býka se obyvatelům města neprodává, nýbrž jen venkovanům. Při té štvanici jeden býk zahubil koně a člověka a poranil dva jiné koně."
Zmínka o podmínkách, v nichž Španělé divoký skot chovají, stojí za pozornost. Komerční chov arénního skotu, na volnosti, ale selektivní, o čemž svědčí zmíněné značkování "každého kusu", je tedy zjevně starší, než se všeobecně soudí.
Norimberský patricij Gabriel Tetzel sepsal v němčině vlastní zprávu o býčích zápasech, tentokrát ve městě Salamanca: "A jeho (biskupova) hrabata, rytíř a pacholek, jakož i místní mocnáři, uspořádali pro mého pána hry. Měli divoké býky, které nahnali na náměstí, a ze sedel koní stříleli na býky šipky, z nichž ty, které zabodli přesně tak, aby uvízly ve zvířatech, byly nejvíce ceněny." Zmiňuje dokonce dva mrtvé: "Jezdci býky rozzuřili a ti je pak pronásledovali a vráželi do nadmíru stěsnaného lidu, takže za jediný den dvakrát byl odnášen mrtvý. A když všechny nakonec zahnali, pustili se býci jeden do druhého, bodali se rohy a rozmetali bariéry, jak se snažili zbavit se šípů, a zatímco bojovali, vedro narůstalo, a tak jsem na sklonku dne neviděl jediného koně nebo člověka, který by nebyl zchvácen."


Poselstvo krále Jiřího se vrátilo do Čech s nepořízenou. K vytvoření křesťanské unie na obranu před tureckým nebezpečím evropské panovníky nepřemluvilo, EU vznikla až krapet později. A není ani jisté, zda se poselstvu zdařilo napravit obraz Čechů coby krvelačných husitů. Delegace totiž udivovala, jak píše i Jirásek, hlavně zápasnickými výkony a hospodskými šarvátkami. Zřejmě proto tedy doktor Juan José Zaldivar Ortega, veterinář a historik tauromachie, usoudil, že Češi přijeli studovat válečné umění. Píše to v knize Víctimas del toreo (Oběti torea) z roku 2009. Jazykem prvních zpráv o obětech býčích zápasů, jež dodnes cituje španělská odborná literatura, je nicméně nikoli španělština, nýbrž čeština. A němčina.