Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Únor 2012

Telata v Aréně národů

21. února 2012 v 17:46 | RS |  Býk v náboženství, symbolech a kultuře

Telata v Aréně národů

Nejsou míněni Aleš Háma a Aleš Valenta, kteří jsou k vidění v jedné z českých televizí v koprodukčním soutěžním pořadu Aréna národů, "prče", k jejímuž sledování netřeba mozek - stačila by mícha. Máme na mysli jev pro nás nanejvýš zajímavý: jako přirozené beranidlo ke zvalchování soutěžících při disciplínách na způsob "sraz někoho do vody" tentokrát slouží rozkošná telátka arénních býků.


Do stylizované televizní arény ve francouzském městečku Cerny nedaleko Paříže bývají vpouštěna mezi druhými a třetími narozeninami. Váží - podle našeho odhadu i podle moderátorů Hámy a Valenty - kolem tří set kilogramů. Na všechno, co se hýbe, se vrhají s viditelným nadšením. Rohy mají zabandážované, obalení pěnovou gumou jako divní sněhuláci jsou i soutěžící. Býčí disciplíny se přesto neobejdou bez modřin.
Z lidského hlediska jsou to asi desetiletí veselí špunti. Arénní býk dosahuje dospělosti mezi čtvrtými a pátými narozeninami a dosahuje dvojnásobné hmotnosti oproti našim televizním soutěžícím. Vzhledem k tomu překvapují blbosti, které o celé věci píší dokonce i na oficiálních stránkách příslušné televize: "pořádně rozzuřený býk" nebo "zdivočelý kus hovězího". Ale fakta se o obdivuhodných zvířecích účinkujících nedozvíte žádná.


Opravme hovadiny: účinkující není "pořádně rozzuřený býk", ale nanejvýš tak "rozjívený býčí puberťák". Není to "kus hovězího" - tak bývá označován jateční dobytek druhu tur domácí. Tohle je mládě zvířete docela jiného druhu. Tím méně "zdivočelý kus". Nemůže být zdivočelý, protože nikdy nebyl ochočený. Je to přímý potomek divokého pratura, který nikdy nezdomácněl. Ve Španělsku, ve Francii a v Latinské Americe je na volnosti chován dodnes - selektivně, ale na volnosti a v přirozeném prostředí.
Jeho divokost je nicméně to, co diváka ohromí - a překvapí - na první pohled. Odtud ty hlouposti o zdivočení a zuřivosti. "Nevím, jak je stimulují, jestli to mají od přírody, nebo musí dostat něco zvláštního žrát, nebo intravenózně, ale je to úplný magor, přátelé," komentoval Aleš Háma ve druhém díle bezuzdnou agresivitu jednoho televizního telete. Pravda je, že zástupci arénního skotu, nejen býci, ale i kravky a telata od nejútlejšího věku, jsou zpravidla agresívní prostě sami od sebe. Nejspíš pro tu radost ze života.


Poučné je tudíž televizní účinkování telat arénního skotu v jednom: arénní skot netřeba dráždit, aby byl agresívní. Neútočí v sebeobraně, jak často pomýleně tvrdí ochránci zvířecích práv. Televizní telata přece nikdo nedráždí, nepíchá, nešťouchá, bolest jim nepůsobí ani v nejmenším. Telátka nejsou rozzuřená - jsou spíš hravá. Prostě se radostně vrhají na všechno, co se pohne, tedy pokud to zpozorují. Ale přes všechna bezpečnostní opatření je to hravost, která bolí. Je to hra, při níž se - jako všechna mláďata - učí. Učí se zabíjet.
Neznalec si může představit, co svede býk přípustný pro skutečnou profesionální arénu; dvojnásobně těžký dospělý býk s nechráněnými rohy, jejichž pohyb už víceméně dokonale ovládá. Na základě toho si může domyslet, jakým umem, jak pevnými nervy a jakým uměleckým nadáním musí vládnout skutečný španělský matador, nemá-li v minutě skončit jako krvavá kaše, a k tomu má vytvářet umělecky působivé dojmy.
Úplně pitomý je pak komentář jedné z divaček, podle níž je týrání, že si z býčků dělají v televizi hračku, a že prý by se nad tím měli zamyslet ochránci zvířat. Býčci jsou prý vyděšení. Já si ve druhém díle soutěže, kterou jinak nechci komentovat, všiml, že vyděšení byli i přes své ochranné pomůcky soutěžící...


Jaká divačka, takový komentář. Takový jogging přece nemůže nikomu škodit, leda trknutým lidem, ne rozjívenému teleti. Ochránci zvířat by nejspíš naopak doporučili všem chovatelům jakéhokoli zvířectva přimět své svěřence občas se proběhnout, proletět se, zašplhat si, plazit se a všemožně se pinožit a mrcasit, je-li to možné. Býčci jsou asi tak vyděšení, jako psík, jemuž hodíte míček, jako kočka při pohledu na strom, jako papoušek při pohledu do nebe. Zakázal by nějaký skutečný ochránce zvířat psům, aby se pro míček vrhali stejně nadšeně, jako býčci do útoku, aby si náhodou neošoupali nožky? Mají z týchž důvodů zakázat výrobu nejrůznějších šplhadel pro kočky, mají stanovit pokutu pro toho, kdo nechá proletět papouška a způsobí mu tak nehumánní provětrání křidélek? Nařídí hadovi, aby se neponižoval a neplazil se nehumánně po břiše? Natož v televizi...
Arénní skot se má na rozdíl od domácích příbuzných báječně už od telete: může si běhat, jak mu libo a kam mu libo, žrát kolik mu chutná, a teď ještě dokonce může v televizi šťouchat ke své veliké radosti a v souladu se svou přirozeností do lidí. Než skončí jako potrava někoho jiného. Což skončí. Skončí tak všichni, divocí i domácí, zlí i hodní. Skončíme tak všichni. Tak proč se, proboha, do té doby neproběhnout?

Tak za týden

12. února 2012 v 12:11 | María |  "Oznamy", stavy, nálady a zamyšlení
Jedu poznávat krásy dalekých zemí, což pro blog znamená jediné - na komentáře neodpovídám, články nepřidávám.
Nemám si rovnou přidělat do menu ikonku "Jsem tu/nejsem tu"? Usmívající se


Pablo Picasso: Corrida en Arles 1951