Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Telata v Aréně národů

21. února 2012 v 17:46 | RS |  Býk v náboženství, symbolech a kultuře

Telata v Aréně národů

Nejsou míněni Aleš Háma a Aleš Valenta, kteří jsou k vidění v jedné z českých televizí v koprodukčním soutěžním pořadu Aréna národů, "prče", k jejímuž sledování netřeba mozek - stačila by mícha. Máme na mysli jev pro nás nanejvýš zajímavý: jako přirozené beranidlo ke zvalchování soutěžících při disciplínách na způsob "sraz někoho do vody" tentokrát slouží rozkošná telátka arénních býků.


Do stylizované televizní arény ve francouzském městečku Cerny nedaleko Paříže bývají vpouštěna mezi druhými a třetími narozeninami. Váží - podle našeho odhadu i podle moderátorů Hámy a Valenty - kolem tří set kilogramů. Na všechno, co se hýbe, se vrhají s viditelným nadšením. Rohy mají zabandážované, obalení pěnovou gumou jako divní sněhuláci jsou i soutěžící. Býčí disciplíny se přesto neobejdou bez modřin.
Z lidského hlediska jsou to asi desetiletí veselí špunti. Arénní býk dosahuje dospělosti mezi čtvrtými a pátými narozeninami a dosahuje dvojnásobné hmotnosti oproti našim televizním soutěžícím. Vzhledem k tomu překvapují blbosti, které o celé věci píší dokonce i na oficiálních stránkách příslušné televize: "pořádně rozzuřený býk" nebo "zdivočelý kus hovězího". Ale fakta se o obdivuhodných zvířecích účinkujících nedozvíte žádná.


Opravme hovadiny: účinkující není "pořádně rozzuřený býk", ale nanejvýš tak "rozjívený býčí puberťák". Není to "kus hovězího" - tak bývá označován jateční dobytek druhu tur domácí. Tohle je mládě zvířete docela jiného druhu. Tím méně "zdivočelý kus". Nemůže být zdivočelý, protože nikdy nebyl ochočený. Je to přímý potomek divokého pratura, který nikdy nezdomácněl. Ve Španělsku, ve Francii a v Latinské Americe je na volnosti chován dodnes - selektivně, ale na volnosti a v přirozeném prostředí.
Jeho divokost je nicméně to, co diváka ohromí - a překvapí - na první pohled. Odtud ty hlouposti o zdivočení a zuřivosti. "Nevím, jak je stimulují, jestli to mají od přírody, nebo musí dostat něco zvláštního žrát, nebo intravenózně, ale je to úplný magor, přátelé," komentoval Aleš Háma ve druhém díle bezuzdnou agresivitu jednoho televizního telete. Pravda je, že zástupci arénního skotu, nejen býci, ale i kravky a telata od nejútlejšího věku, jsou zpravidla agresívní prostě sami od sebe. Nejspíš pro tu radost ze života.


Poučné je tudíž televizní účinkování telat arénního skotu v jednom: arénní skot netřeba dráždit, aby byl agresívní. Neútočí v sebeobraně, jak často pomýleně tvrdí ochránci zvířecích práv. Televizní telata přece nikdo nedráždí, nepíchá, nešťouchá, bolest jim nepůsobí ani v nejmenším. Telátka nejsou rozzuřená - jsou spíš hravá. Prostě se radostně vrhají na všechno, co se pohne, tedy pokud to zpozorují. Ale přes všechna bezpečnostní opatření je to hravost, která bolí. Je to hra, při níž se - jako všechna mláďata - učí. Učí se zabíjet.
Neznalec si může představit, co svede býk přípustný pro skutečnou profesionální arénu; dvojnásobně těžký dospělý býk s nechráněnými rohy, jejichž pohyb už víceméně dokonale ovládá. Na základě toho si může domyslet, jakým umem, jak pevnými nervy a jakým uměleckým nadáním musí vládnout skutečný španělský matador, nemá-li v minutě skončit jako krvavá kaše, a k tomu má vytvářet umělecky působivé dojmy.
Úplně pitomý je pak komentář jedné z divaček, podle níž je týrání, že si z býčků dělají v televizi hračku, a že prý by se nad tím měli zamyslet ochránci zvířat. Býčci jsou prý vyděšení. Já si ve druhém díle soutěže, kterou jinak nechci komentovat, všiml, že vyděšení byli i přes své ochranné pomůcky soutěžící...


Jaká divačka, takový komentář. Takový jogging přece nemůže nikomu škodit, leda trknutým lidem, ne rozjívenému teleti. Ochránci zvířat by nejspíš naopak doporučili všem chovatelům jakéhokoli zvířectva přimět své svěřence občas se proběhnout, proletět se, zašplhat si, plazit se a všemožně se pinožit a mrcasit, je-li to možné. Býčci jsou asi tak vyděšení, jako psík, jemuž hodíte míček, jako kočka při pohledu na strom, jako papoušek při pohledu do nebe. Zakázal by nějaký skutečný ochránce zvířat psům, aby se pro míček vrhali stejně nadšeně, jako býčci do útoku, aby si náhodou neošoupali nožky? Mají z týchž důvodů zakázat výrobu nejrůznějších šplhadel pro kočky, mají stanovit pokutu pro toho, kdo nechá proletět papouška a způsobí mu tak nehumánní provětrání křidélek? Nařídí hadovi, aby se neponižoval a neplazil se nehumánně po břiše? Natož v televizi...
Arénní skot se má na rozdíl od domácích příbuzných báječně už od telete: může si běhat, jak mu libo a kam mu libo, žrát kolik mu chutná, a teď ještě dokonce může v televizi šťouchat ke své veliké radosti a v souladu se svou přirozeností do lidí. Než skončí jako potrava někoho jiného. Což skončí. Skončí tak všichni, divocí i domácí, zlí i hodní. Skončíme tak všichni. Tak proč se, proboha, do té doby neproběhnout?
 


Komentáře

1 želvák | 16. března 2012 v 10:48 | Reagovat

Je zajímavé, jak suverénně se autor tohoto příspěvku ohání svým patentem na vševědění a na naprostou pravdu, jako by byl v minulém životě býkem. To, že jemu se to líbí a někomu jinému ne, mu ještě nepřidává nic na síle argumentace, pokud chci kritizovat někoho za nepromyšlené výroky fakticky nepodložené, měl bych v tomto jít příkladem. Jinak je bohužel článek na úrovni: "Fuj, tobě se líbí červená, ale to je blbost, dobrá je modrá! Proč? Líbí se mi! Moje argumenty? Modrá modrá modrá!"

Za prvé, zcela souhlasím s tím, že výroky a výkřiky moderátorů podobných pořadů jsou tupé, ony takové být mají, je to bulvární kultura. Nad tím se netřeba pozastavovat, jako znalec problematiky takové to člověk musí ignorovat, nepodporovat sledováním ani ničím jiným.

Zcela postrádám argumenty, kterými se autor ohání, když tvrdí, že "Na všechno, co se hýbe, se vrhají s viditelným nadšením.", "Telátka nejsou rozzuřená - jsou spíš hravá." - je to na úrovni půtky dvou lidí, z nichž jeden si myslí, že obrázek visí nakřivo, a druhý, že ne. Pocitologie. Mně se třeba ten býček zdá sexuálně vzrušený. Ne, zdá se mi zklamaný, ne, rozzuřený. Napíšu si to na blog, a basta.

Kdo uráží, přiznává nedostatek argumentů, proto bez komentáře ocituji: "Úplně pitomý je pak komentář jedné z divaček, podle níž je týrání, že si z býčků dělají v televizi hračku, a že prý by se nad tím měli zamyslet ochránci zvířat."

Srovnání se šplhadly pro kočky je v něčem fajn a v něčem selhává. Určitě se shodneme, že proběhnout se je pro býčky lepší než stát ve stáji, to se dá objektivně potvrdit prostým pozorováním na úrovni dnešních věd, podle všeobecně braných hypotéz. Na stranu druhou, člověk se koupí šplhadla pro kočky snaží napodobit kočce možnosti z přírody a zároveň si chránit skříně. Zábava pro spousty diváků (pro mě neobhajitelně riskantní, ale pokud se tím vyselektují milovníci adrenalinu, co by jinak někoho zabili na motorce, vlastně proč ne), která je zde na prvním místě, jak vidím, je někde jinde.

Všimněte si, že z článku jsem toho okomentoval hodně, aniž bych se vlastně dotkl té zábavy, o níž je. Chci tím nenápadně naznačit, že z článku si nejvíc pamatuji ne zajímavosti o třeba kontroverzní zábavě, ale potřebu autora se ohánět proti kritice a povyšovat se nad Hámu nebo koho.

Díky za čtení a mějte se hezky

Jan Folke

2 RS | 20. dubna 2012 v 17:58 | Reagovat

Milý pane!
Děkuji Vám za reakci. Vězte, že nemám potřebu se povyšovat nad kohokoli, ale ano - pořad (který nesleduji, takže je možné, že se v tuto chvíli mýlím) byl báječná příležitost říci o těch úžasných tvorech něco zajímavého, nějakou informaci, a tuto příležitost promrhal. To byla ve chvíli, kdy příspěvek vznikal, neoddiskutovatelná pravda.

Na zbytek si odpovídáte sám krásnou frází "napodobit možnosti v přírodě". To jste vážně vystihl. Býčci se doopravdy na pastvinách potýkají se svými bratry a bratranci, v dospělosti někdy na život a na smrt. A to aniž by je někdo ponoukal, dráždil, pobízel, týral... Dopovaní mohou být leda vůní levandulí. Na pastviny je zakázaný přístup, protože arénní býk (i kravka), který se náhodou zatoulá od stáda, se vážně vrhá na cokoli, co se hýbe, aniž by byl jakkoli drážděn. Na automobil, na lokomotivu... a člověku je pochopitelně velmi nebezpečný. Už před sto lety podobné události popsal český lékař a cestovatel Pavel Durdík, mezi tím Hemingway, naposledy, co vím, v roce 2005 americký novinář Edward Lewine. Znáte něco z toho? Odborná literatura popisuje spousty takových případů a jsou každému, kdo se zajímá, tak notoricky známé, že nemá smysl ohánět se jimi zde. Ale vyčítáte-li mi nedostatek věcných argumentů, mohu Vám jich vyhledat v odborné a historické literatuře víc, než kolik Vás bude bavit číst. A leccos jsem viděl na vlastní oči, naposledy letos na jaře ve Valencii. Proč býk zabil vola, který mu nic nedělal? Kázal mu to někdo?

A teď dojmologie: nemáte dojem, že když někdo něco dělá dobrovolně a často, dělá to ze své přirozenosti? Nejspíš proto, že mu to přináší jisté uspokojení... Nu, to už je hlubinná psychologie a to sem nepatří. Dělat dobrovolně a často něco, co žádné potěšení nepřináší... nu, možná, že i arénní býk dokáže být masochista, co já vím... Máte dojem, že arénní býk je masochista, a že na výzvu reaguje, nerad? Zachmuřeně? Melancholicky? Vyloučit to nemohu, ale nezdá se mi. Na základě toho, co vím a vidím. Předpokládám, že arénní býk stejně jako já dělá dobrovolně, bez pobídky a často jen to, co mu přináší radost. Ale zeptat se ho mohu stejně málo jako svého kocoura, zda se mu líbí šplhadlo, jako se nemohu zeptat svého psa, zda ho baví nosit mi míček... Soudím, že ano, proč by to jinak dělal, když ho nikdo nenutí? Není to moc vědecké, ale dívat se je také zdroj poznání.

Milý pane, dovolte, abych Vám složil poklonu za to, že ačkoli se Vám zjevně nelíbí, co si myslím, udržel jste věcný a společenský tón, což nebývá v diskusích na tato témata časté.

Mějte se hezky
-RS-

3 želvák | E-mail | 17. června 2012 v 22:45 | Reagovat

Dobrý den,

moc děkuji, že jste si udělal čas na odpověď, já s tou svou otálel až doteď, a to mne ještě čeká jiná, zřejmě i delší.

Myslím, že naše diskuze už se bude spíše sama utlumovat, neboť ji asi zredukujeme na věc osobních názorů, nebude-li vám to samozřejmě vadit. Daleko více příležitostí k další debatě ohledně společenského přínosu či škodlivosti býčích zápasů a s tím i k rozvedení argumentů na rozumové bázi, o které se, dle mých pocitů, nepříliš úspěšně na tomto blogu snažím, skýtají přímo jiné diskuze, tato je vlastně "jen" o televizní aréně. Tak jen krátce:

Nemyslím si, že pořady tohoto typu by měly být hodny toho, aby do nich jakýkoli znalec třeba i nejkontroverznější zábavy/umění vkládal naděje, že prospějí k osvětě. Na zajímavý dokument o chování býků bych se samozřejmě rád podíval i já.

"Dopovaní mohou být leda vůní levandulí." Ta představa mě fascinuje, jak vás to napadlo? :-) Levandulový doping...

"Na zbytek si odpovídáte sám krásnou frází "napodobit možnosti v přírodě". " Citujete mě správně, ale odpověď nedostávám, ani od sebe, ani od vás. Zajímalo mne, čím obhajujete postoj, který v článku zastáváte, že vaše pocity ohledně chování býků jsou "správné" a ty ostatních lidí, kteří s vaším nesouhlasí, "špatné". Samozřejmě odpověď již nečekám, hádám, že byste ji byl napsal předtím. Můžete mi přinést několik kilogramů pravdivých příběhů o býcích a deset encyklopedií o býčích zápasech, nic z toho třeba nebudu schopen (ani nebudu chtít) zpochybnit, ale sebevětší stohy faktů se nestanou pádným argumentem, pokud nepřispějí k diskuzi. Potom nemá cenu se ptát "Znáte něco z toho?", nepřesvědčíte-li mne o tom, že tato neznalost mi ubírá "střelivo" v rámci naší debaty. Nemusím znát nic z toho, protože nic z toho se netýká mnou nastolené otázky.

Přestože si nesmírně vážím rozumného a férového tónu, kterým příspěvek píšete (v čemž jste mne, musím přiznat, trumfnul ;)), trošku mě mrzí, že další vaše argumenty se týkají toho zde tolik omílaného "býci umí být krutí, umí zabíjet, v přírodě napadají ono a ono atp.". To já nikdy nepopíral, proč mi tím tedy odpovídáte? Trochu mě to uráží, že si někdo pořádně nepřečte, na co se ptám, navíc v tom cítím tak trochu házení do jednoho pytle s těmi, které označujete jako "pseudoochránce". Jistě pochopíte.

To, o čem se na prvním místě bavíme, je to, jak se člověk chová a měl by chovat ke zvířatům (tedy alespoň já to tak vnímám), jde tedy převážně o společenské otázky (býků tu v diskuzi moc není). Proto vše beru v kontextu toho, co chceme, co potřebujeme a co je a není možné a dobré změnit. Myslím, že je dobré chovat domácí zvířata, poznávat je, stejně tak je skvělé mít i vztah a znalost (samozřejmě s jistým respektem) k býkům, majestátním tvorům. Ne každá domácnost ale může chovat kočku v domě se zahradou, určitě proto udělají majitelé v bytě dobře, když své kočce, kterou tak jako tak mají, zpříjemní život šplhadlem. A ne, souhlasím, nikdo ji šplhat nenutí, mj. proto, že je na známé půdě bytu (kdybyste dal kočku do úplně nového bytu, můžu vám zaručit, že na šplhadlo se ani nepodívá). Španělští býci žijí, jak jsem se tu dozvěděl, v poměrně záviděníhodných podmínkách, je to fajn a ať žijí nadále. Pokud chtějí něco napadnout - a proč by ne, vždyť to mají v genech a nikdo je nenutí, souhlasím - napadnou to. Nevidím tedy důvod, proč musí v neznámém prostředí (televizní arény), kde už je dost sporné, nakolik velký je vliv stresu a dezorientace býka (a bojím se, že dokud se někdo nepřevtělí do býka a zase zpátky, bude to dosti těžké určit), "skotačit", dělat něco, co můžou dělat přirozeněji. To není ani o ochraně zvířat, skutečně se nebojím, že by z toho měli "desetiletí veselí špunti" mít újmu, jde mi ale o úroveň lidskou, kulturní. Potřebujeme mít mezi sebou milovníky adrenalinu, co se nechávají otrkávat mladými býky, abychom mohli tolerovat přirozené chování býků, aby nás mohlo zajímat? Přispěje to vůbec u veřejnosti k pochopení potřeb divokých zvířat? Daleko více mi toto pochopení ukáže člověk, který té kočce koupí šplhadlo...

Zase jsem se rozepsal, ach jo. Dobrá zpráva pro vás - snad nikdo z vědců nikdy tak nezdůrazňoval důležitost prostého "dívání se" jako zdroje poznání jako právě etologové. Míněno naprosto vážně. Jste na nejlepší cestě stát se zasvěceným do této vědy. Možná někdy jindy a jinde to zkusíme dotáhnout hlouběji, ale já už musím jít zase bojovat do jiné arény.

Děkuji za poklonu, i já se vám klaním. Mějte se moc hezky!

Jan Folke

4 María | Web | 20. června 2012 v 23:17 | Reagovat

Dobrý den,
zde máte odpověď na svůj komentář:
"Milý pane!
Děkuji za reakci. Zde je upřesnění několika drobností:
Otázka: "Dopovaní mohou být leda vůní levandulí." Ta představa mě fascinuje, jak vás to napadlo?
Odpověď: Levandule roste ve Španělsku divoce v neuvěřitelném množství, často na pastvinách býků, a její vůně je mnohem intenzivnější než pod naším sluncem. Při pohledu na stáda býků v záplavě levandulí mne to nemohlo nenapadnout. Jsem rád, že Vás ta představa fascinuje. Je to vskutku neuvěřitelně krásný a poetický pohled.
Otázka:  "Na zbytek si odpovídáte sám krásnou frází ´napodobit možnosti v přírodě´".  Citujete mě správně, ale odpověď nedostávám… Zajímalo mne, čím obhajujete postoj, který v článku zastáváte, že vaše pocity ohledně chování býků jsou "správné" a ty ostatních lidí, kteří s vaším nesouhlasí, "špatné". Samozřejmě odpověď již nečekám, hádám, že byste ji byl napsal předtím.
Odpověď: Neobhajuji postoj, že mé pocity jsou správné, a nemluvím o pocitech. Všeobecně známá fakta – totiž skutečnost, že tele arénního býka se v rámci hry učí zabíjet a je agresívní až hrůza – jsem jen stručně zmínil. (Nedávno jsem viděl týdenní tele, které se vrhalo na všechno živé i neživé v dosahu včetně televizní kamery…) Jelikož Vám přišlo, že jsou to mé pocity, a ne fakta, snesl jsem na hromadu fakta v článku, který najdete zde:
http://corridadetoros.blog.cz/1204/jejda-trochu-delsi-prispevek-do-diskuse-zelvi-polevka
Cituji v něm pozorování chování býků konkrétních a úctyhodných lidí, odborníků i laiků, popisuji pozorování vlastní. Cituji například z knihy českého lékaře, cestovatele a rusisty Pavla Durdíka, což je onen úctyhodný laik, který přinesl o chování býků zajímavé svědectví, syntetizuji pohledy jistě neméně úctyhodného Karla Čapka (Výlet do Španěl) a odborníků: Ernesta Hemingwaye (Smrt odpoledne, Nebezpečné léto), novinářů Lapierreho a Collinse (Schůzky se smrtí), publicisty Edwarda Lewina (Slunce a smrt), reportéra Enriqueho Romera, který připravuje pořad Toros para Todos (Býci pro všechny), jejž sleduji každý týden… Kompiluji konkrétní pozorování konkrétních býků učiněná konkrétními lidmi. Pokud jste můj článek četl, musíte to vědět. Je tam víc o chování býků, než o obhajobě mých postojů k vlastním pocitům. Jelikož mým vlastním pozorovacím schopnostem nemusíte věřit, vzal jsem si k ruce úctyhodnější pozorovatele, než jsem já. Prostě jen na základě všeobecně známých faktů a vlastních pozorování dovozuji, že býk je ze své přirozenosti agresivní, což se při koridě i při televizních trachtacích využívá, aniž by to zvířeti nějak ubližovalo. Čím jiným toto tvrzení podpořit než pozorováním a svědectvím důvěryhodných lidí, to nevím.
Tvrzení: …sebevětší stohy faktů se nestanou pádným argumentem, pokud nepřispějí k diskuzi…
Odpověď: Co jiného může přispět k diskusi, než pravda o věci, o níž se diskutuje? Znáte něco lepšího? Co jiného v diskusi „ubírá střelivo“, než neznalost? Pokud je polopravda a neznalost stejně silným základem pro argument jako pravda a poznání, tak potěš pán Bůh! (Mariina poznámka: Všechno, co se týká arénních býků a chování zvířat obecně se přímo či nepřímo týká diskuse, a jsou tedy pro ni přínosné. Můžu ironicky dodat, že i když to nemám podložené, je to přinejmenším můj dojem. :-) )

5 María | Web | 20. června 2012 v 23:18 | Reagovat

Otázka: Potřebujeme mít mezi sebou milovníky adrenalinu, co se nechávají otrkávat mladými býky, abychom mohli tolerovat přirozené chování býků, aby nás mohlo zajímat? Přispěje to vůbec u veřejnosti k pochopení potřeb divokých zvířat?
Odpověď: Potřebujeme statečné muže, kteří jsou ochotní nasazovat život, aby předvedli, že i vůči tvorovi, kterého jíme, se lze chovat s veškerou úctou a respektem k jeho svobodě, vlastnostem a přirozeným potřebám, že je možné zabít ho, aniž by byla zlomena jeho vůle bojovat o život a naděje, že může zvítězit, že je možné chovat se k němu jako k partnerovi, ne jako k zotročenému „čemusi“ bez vůle. Na to potřebujeme toreros a to má ohromný význam pro dnešní dobu i ohromný přesah. Až zrušíme koridu, smrt už bude vážně jen průmysl a jateční zvíře jen výrobek. Že to tak ještě není, že dosud můžeme život a smrt chápat jako mysterium, jímž ve skutečnosti jsou, za to vděčíme také torerům.
Jinými slovy a snad srozumitelněji: Obrana koridy před pomlouvači (za skutečné odpůrce je obvykle považovat nelze, protože na to toho o celé věci málo vědí a vědět nechtějí) je obrana svobody proti otroctví, přírody proti bohorovnosti člověka, statečnosti proti zbabělosti, krásy proti nenažranosti, poznání proti nevědomosti. Bolest a smrt, k čemuž při koridě dochází na obou stranách, to nijak nekomplikují. Patří k životu a odstranit je nelze, leda bychom odstranili samotný život.
Mluvím teď o regulérní koridě, nikoli o televizních trachtacích. Budiž řečeno, že Španělé sami takových pořádají na ulicích celkem dost, viz například slavná encierros v Pamploně, a takových je spousta, což má sice k regulérní koridě daleko, ale na druhou stranu se právě z účastníků takových lidových zábav rekrutují skuteční umělci. A pro zachování objektivity budiž řečeno, že při takových zábavách nikdo nesmí býkovi ublížit a chovat se k němu hrubě nebo ponižujícím způsobem. „Nikdo si to neužívá víc než býk,“ napsal o jedné takové lidové zábavě Hemingway v roce 1923. Je to jeho názor, ale já ho víceméně sdílím, protože jsem mnohokrát viděl, jak ohromně telata baví do něčeho trkat, něco pronásledovat, a jak to potom dospělí býci dělají se vší vervou a nasazením, aniž je k tomu kdo ponouká.
Statečné lidi a umělce lidstvo potřebuje a nemusí to být jen toreros. Už v tom by byl ohromný smysl koridy, i kdyby nepřinášela nic jiného, třeba nepopsatelnou krásu. Jistý typ esteticky a emotivně působivých výtvarných a architektonických řešení, chcete-li to jazykem méně poetickým. A ano, myslím, že korida může hodně přispět k poznání přirozených potřeb - když ne všech divokých zvířat, tak arénního býka. Nikdo neví o přirozenosti býka víc, než toreros. A hlavně může přispět k poznávání – protože konečné a definitivní poznání je v tomto ohledu nedosažitelné – toho, co je svoboda a jaká je její cena, co je život a co smrt, co je smrtelnost a nesmrtelnost. Jako každé velké umění.
Vamos a la playa!
Rákos"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama