Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Červen 2012

Krvavé účty II

27. června 2012 v 13:19 | RS |  Zpravodajství
Krvavé účty II
Ohlédnutí za nejdramatičtějšími událostmi jarní částí sezony 2012 s připomenutím sezony 2011

"Toreros jsou jako býci. Musí se rvát i se zraněním."
Tak komentoval matador Sebastian Castella svou deseticentimetrovou díru v pravé slabině a ohanbí, s níž letos 17. května při Ferii svatého Isidora v Madridu zabil dva býky. Tomu, jenž mu ránu před tím zasadil, když muletu těsně před útočícím býkem nečekaně odfoukl vítr, řezal ucho. Diváci jím ocenili Castellův dokonalý výkon a o matadorově vystoupení pak tisk psal jako o "rituálu cti". Vážně zraněný matador neprojevil ani náznak slabosti a i s krvácející slabinou se před býčími rohy vznášel se svou charakteristickou cherubínskou lehkostí a elegancí.


Do rukou lékařů se svěřil až ve chvíli, kdy padl i jeho druhý býk. V nemocnici si nepobyl ani týden. Opouštěl ji sice o berlách, ale přesně týden po zranění už znovu stál na písku arény v Las Ventas před býkem. Předvedl faenu vyhlášenou později za nejlepší faenu sanisidorské ferie. O zisk trofejí jej připravilo jen nejisté smrtící bodnutí mečem (přísné publikum zpravidla uděluje trofeje jen matadorům, kteří býka zabijí jistě a jedinou ranou). Castella byl přesto vyhlášen triumfátorem ferie, nejvýznamnějšího svátku býčího kalendáře. Dva týdny okupoval titulní stránku časopisu 6 Toros 6, nejvýznamnějšího odborného týdeníku. ("Sebastián Castella - poctivost statečnosti", hlásá starší obálka, zatímco druhá připomíná: "Svatý Isidor - Castellova feria".)


Budiž nám jeden z nejdramatičtějších a současně nejvýznamnějších okamžiků jara záminkou k ohlédnutí za jarní částí sezony 2012, když už jsme propásli příležitost zhodnotit sezonu 2011.
Nicméně nepřímo jsme to udělali v článku "Manzanares má Zlaté ucho 2011 aneb Znovuzrození zabíječe". O loňské sezoně lze říct jen o málo více. Právě Manzanaresovi, jehož prostřednictvím prodělává renesanci málem zapomenutý, nejvznešenější a nejnebezpečnější způsob zabíjení, loňská sezona patřila. Manzanares posbíral všechny ceny, co jich je, a v zabíjení recibiendo, kdy nehybný vyčká útok býka a nechá jej naběhnout na meč, pokračuje i letos.
Jaro nicméně patřilo návratu Juana Josého Padilly do arény po jednom z nejstrašnějších zranění, jež arény v posledních desetiletích viděly a jež poznamenalo závěr loňské sezony. "Cyklón z Jérezu" Padilla je utržil loni 7. října při Ferii del Pilar v Zaragoze, posledním významném svátku sezony. Býk Marquéz (508 kg) jej zasáhl při zarážení banderill, což je Padillova specialita, do tváře a doslova mu utrhl polovinu obličejové části lebky.
Padilla při zarážení banderill uklouzl a býk si jej našel. Mířil tentokrát odporně přesně. Navlékl si tororevu hlavu na roh jako korálek - roh silný jako mužská paže vešel matadorovi do lebky před levým uchem a vyšel i s levým okem ven levou očnicí, přičemž samozřejmě utrhl očnici i s kořenem nosu, lícní kostí a částí kosti čelní a spánkové, když před tím zdevastoval levou sanici a poškodil levé ucho. Lékaři bojovali celou noc o matadorův život - drátovali mu lebku jako dráteníci roztřískaný hrnec - a na to, zda matador nevypustí duši, se čekalo dalších čtyřiadvacet hodin. Ale ten se už 10. října prošel po nemocniční chodbě, začal přijímat tekutou stravu a krátké návštěvy a prohlásil, že se ke koridě hodlá vrátit hned, jak to půjde.


"Tohohle torera nelitujte," řekl pak na tiskové konferenci a dloubl se do prsou. "O toho nepřijdete, nic mu není." Vysvětlil, že vůči býkovi ani vůči profesi nic nemá a že traje de luces oblékne co nejdříve. Jak řekl, tak učinil. Vynechal zimní část sezony v Latinské Americe a do arény se vrátil při první možné španělské příležitosti. Letos 4. března v Olivenze už první jednooký matador v dějinách zasazoval banderillas týmž způsobem jako v Zaragoze. Jeho první letošní angažmá v prvotřídní aréně se pak odbylo při prestižní březnové Ferii de las Fallas ve Valencii, jež je považována za celošpanělské zahájení sezony. I ve Valencii zopakoval bez nehody kousek, jenž se mu stal v Zaragoze bezmála osudným. Feria, jež neměla výrazné vrcholy, se stala dojemnou oslavou jeho návratu do arény. (Autorka tohoto blogu a její přispěvatelé si považují za čest, že mohli být Padillovu valencijskému triumfálnímu návratu osobně přítomni.)
Dubnová Feria de Abril v Seville, druhý významný svátek sezony v pořadí a druhý nejvýznamnější po madridské sanisidorské ferii, se pak stala místem triumfu Manzanarese: torero sklidil ceny za nejlepší faenu i nejlepší estocadu, stíhán ve druhé kategorii těsně Padillou.
Následovala zmíněná květnová sanisidorská feria v Madridu. Poté se fanfaronský kousek povedl El Julimu při méně významné ferii v Granadě. Býk jej 8. června dvakrát nabral a zle pocuchal. El Juli si vymkl pravou klíční kost. V práci ale pokračoval a zle poraněnou ruku nijak nešetřil. Jen pro estocadu si přendal muletu do pravé ruky a meč do levé a býka zabil na první pokus levačkou, když celý smrtelně nebezpečný úkon provedl zrcadlově.


V dějinách koridy je to velevzácný úkaz a počet podobných případů by se dal spočítat na prstech. Je to podobné, jako kdyby si houslový virtuóz přerazil levou klíční kost, vzal si housle napravo, výšku tónů ovládal na hmatníku prsty pravé ruky, která až dosud ovládala smyčec, ten by uchopil do levé ruky, jejíž prsty dosud byly zvyklé tisknout struny, a pokračoval by ve hře s tím, že pokud zahraje vrcholnou pasáž skladby falešně, bude nejspíš mrtev. Matadorům přitom nic kromě profesionální cti a hrdosti nezakazuje nechat se ošetřit ihned po nehodě a svého býka přenechat dalšímu matadorovi v pořadí.
El Juli se měl podle lékařů léčit z komplikovaného zranění nejméně měsíc, ale torero už 25. června vystoupil v koridě v Badajozu ve společnosti Padilly a hlavně legendárního Josého Tomáse, který po téměř roční odmlce vystoupil z ústraní. Noviny koridu nazvaly "Souboj Titánů". Tomás od strašlivého zranění v mexickém Aguascalientes v dubnu 2010, kdy nejen že vykrvácel, ale na chvíli, než se podařilo zcelit krevní řečiště a krvácení zastavit, se stal průtokovým ohřívačem darované krve, svými vystoupeními hodně šetří. O tom, že je fenomenálním zjevem, nepochybují ani jeho kritici, nicméně bývalo mu kromě jiného vytýkáno také to, že svůj nimbus velehvězdy uměle vytváří tím, že se vyhýbá přímému srovnání s mistry oboru a vystupuje jen s méně významnými matadory.
V Badajozu prokázal, že se střetu s "figuras", jak se říká špičkovým matadorům, nebojí. Řezal tři uši, a i když jej El Juli o jedno ucho trumfnul, puerta grande dobyli oba matadoři - nadšený dav je vynesl z arény na ramenou. Pro letošek Tomás plánuje několik vystoupení, kromě jiného 3. srpna v Huelvě, kdy se utká mano a mano s andaluským matadorem Morantem de la Puebla.


Zdá se, že do ostrého souboje o postavení v profesi, v němž toreros bývají ochotni dát do hry ještě víc než obyčejně, jde letos více figuras než v předchozích letech. Zmíněné mano a mano (ruka proti ruce) čili korida, v níž vystupují jen dva matadoři, každý se třemi býky, aby se vystavili přímému srovnání před týmž publikem a býky z téhož chovu, není zdaleka jediné. V Huelvě den poté změří síly Manzanares s El Julim. Ten se 16. září utká se Sebastiánem Castellou v dalším souboji Titánů, jež plánuje aréna v Nîmes.
Mezi tím utržil strašidelné zranění Miguel Ángel Perera, další z hvězd prvního řádu. Při Ferii de las Hogueras ve středomořském Alicente jej 22. června jeho první býk zasáhl do pravého stehna, přičemž hrot rohu putoval nohou torera ještě třiadvacet centimetrů hluboko a směrem vzhůru a zdevastoval přitom matadorovi krejčovský sval. Krvácející a kulhající matador ale se zraněním, s nímž by se většina lidí nedokázala postavit po týdny na nohy, pokračoval v práci, býka zabil a získal obě jeho uši. V koridě už ale nepokračoval a dosud se léčí.


Článek neprávem opomíjí Alejandra Talavanteho, matadora neobyčejně jemných a pružných zápěstí a takřka tanečního projevu, jednoho z mistrů a inovátorů práce s muletou. (Suerte zvaná arruzina v jeho inovativním provedení, jež hrozí vymknutím kloubů, i když ji člověk jen sleduje, se dnes jmenuje talavantina.) Už několik let patří k matadorům, jež věkem rostou, a všeobecné nadšení, které budí, dostalo loni v Zaragoze jméno "talavantismus". Jenže o matadorovi letos pod titulkem "Krvavé účty" není co napsat. Talavante jde od trimfu k triumfu a vážná zranění se mu letos dosud vyhýbala, a tak to nebyl on, na kom bylo dokazovat pádnost Castellova srovnání matadorů s býky citovaného v úvodu.