Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Říjen 2012

Odtažení býka z arény – potupa, nebo čest?

31. října 2012 v 21:37 | María |  Různé
Býk je v býčích zápasech zabit. Co se s ním děje dál? Mrtvého býka odtáhne nazdobené spřežení mul nebo koní s rolničkami ze samotné arény do arénního řeznictví, kde je stažen a rozbourán. Maso poté jde do řeznických krámů - prodává se pod označením "carne de lidia" - a restaurací. Jednou z mnoha otázek je, jestli je ono odtažení býka potupné, jak říkají odpůrci koridy, nebo naopak důstojné.


Pokud jde o odpůrce koridy, odsuzují býčí zápasy jako takové, navíc často z mylného přesvědčení, že se lidé na koridě baví utrpením zvířete. Z takového úhlu pohledu může kterákoliv část býčích zápsasů jen těžko působit důstojně. Prostě pohled "býčí zápasy jsou špatné = všechno je na býčích zápasech špatné".

Na druhou stranu, když býk bojoval statečně, lidé mu při odtahu tleskají. Prezident koridy také může dát pokyn, aby s dobrým býkem opsalo spřežení čestné kolo kolem arény. Lidé pak vzdávají býku i hold vestoje.

Zajímavý názor vyjádřil ve svém článku o koridě na stránkách Španělština zdarma Marek Vondruška:

"Je nutno podotknout, že býci chovaní pro koridu mají plnohodnotný život. Jsou vybíráni jako mláďata a pečuje se o ně s úctou. Se stejnou úctou (pro někoho to může být pohoršení) je býk z koridy odtažen - spřežením. Tento jev je projevem úcty k býku, nikoli opak."

A já k tomu říkám: Jakým jiným způsobem by měli dostat mrtvého býka z arény, když ne pomocí spřežení? Odtáhnout ho traktorem? Asi ne, nebylo by to ani o píď důstojnější, spíš naopak, a zastánci tradice by to asi nerozdýchali. Dát ho do rakve a odnést na ramenou, nebo třeba jen vyzvednout na vůz? Parodie na lidský pohřeb by se z toho taky stát neměla, navíc nést na ramenou půl tuny plus truhlu není maličkost. Nebo by ho měli lidé odtáhnout na provaze? Je to práce i pro pár silných mul, tak kolik by muselo táhnout lidí? A nestala by se z toho fraška? Pokud vás napadá nějaký jiný způsob, napište.

Jedno slovíčko a kolik je s ním problémů

31. října 2012 v 13:50 | María |  Blogískový balast
Býčí zápasy a literatura o nich dovede nejednoho překladatele pěkně potrápit. V prostředí koridy se použíjí stovky termínů, které mají úplně jiný význam než v běžné mluvě, obrazná pojmenování a úsloví. Vše ještě vylepšené faktem, že i v běžně používané španělštině může mít slovo deset různých významů. Například slovo suerte může znamenat osud, úděl, náhoda, štěstí, šťastná náhoda, štěstěna, budoucí osud, budoucnost, druh, typ, způsob, styl, metoda, manévr, figura,...

Kromě toho jsou ale i slova, která svůj protějšek v češtině vůbec nemají, například toreo (nikoliv torero, to je jednoduše zápasník s býky, neboli populárně, ale nesprávně toreador). Toreo se do češtiny překládá jako zápasení s býky, přitom ale má zápas připomínat co nejméně. Sloveso torear také není ekvivalent českého "zápasit", protože opět nemá připomínat zápasení, ani opisného a krkolomného "předvádět figury s muletou", protože jeho význam je mnohem širší.

V porovnání s tím působí fakt, že španělské arena neznamená arénu, ale písek, jako procházka růžovým sadem.

španělská vlajka

Máte i vy nějaké zajímavé zkušenosti se španělštinou? Podělte se o ně v komentářích.

Pan Smith nevidí býka - lekce španělštiny

27. října 2012 v 14:22 | María |  Humor
Španělština podaná tak jednoduše, jak je jen možné, a zároveň s humorem:


Pan Smith vidí krávu. Pan smith nevidí býka.


Pan Smith nevidí býka? Jaktože ne? Pan Smith vidí mnoho býků.


Pan Smith vidí bíleho býka, vidí černého býka. Pan Smith vidí mnoho bílých a černých býků. Nevidí pouze bílé a černé býky. Pan Smith vidí také červeného býka, zeleného býka, modrého býka, žlutého býka... Pan Smith vidí všechny býky které existují a mnohé další.

No není něco špatně?

26. října 2012 v 20:14 | María |  Já vs. "ochránci" zvířat
Náctiletým rádoby ochráncům zvířat na blozích se už delší dobu nevěnuji, ale řelka jsem si, že tohle téma týdne je pro ně jako stvořené. Přijde mi, že na jejich uvažování a vyjadřování je něco špatně. Ne, nemluvím o vulgaritách, k těm se na internetu uchyluje opravdu velké množství lidí. Ale aby někdo chtěl vyvraždit lidstvo v deseti letech... no posuďte sami:

"za zvířata..nesnáším lidi a stydím se za to že jsem taky člověk"

"já vám slibuju všem co jste tady že až budu dospělá tak tam všechny ty toreadory postřílím a ty lidi v aréně podřežu i děcka!"

"Je to strašný neejradši bych pozabíjela ty lidi!!!
Ty snad ne?"

"Já jsem taky proti tomu je to odpor!!!!!!!já bych vyvraždila lidstvo a nechala bych jen ty co chráněj zvířátka!!"

"Pane Kuba já bych tohle radši dělal s lidma, než vidět jak se to dělá zvířatům. Lidí mi není ANI TROCHU LÍTO, stydím se za lidstvo a rád vidím když takovíhle zmetci končí pod koly aut, někde rozpláclí po pádu nebo postřílení."

"Kéž by ty lidi pochcípali a zůstali jen zvířata..."

"někdy mám chuť zabíjet (lidi samozřejmě)"


Inu, misantropové.....
Není špatně, že lidé mají rádi zvířata, ale něco je špatně na způsobu, jakým to někteří dávají najevo.

Býk je můj spojenec - Juan José Padilla v rozhovoru pro Spiegel

21. října 2012 v 16:54 | RS |  Zpravodajství

Býk je můj spojenec


"Jsem mimořádně spokojený a hrdý na to všechno, co mi ten býk dal, na všechno, co mi to přineslo do života, mně osobně i profesionálně. Nemůžu si kvůli svému zranění stěžovat anebo ze sebe dělat nějakou oběť; tu profesi jsem si vybral já. A ta moje nehoda a uzdravení se, myslím, dotkly celého světa… Byla doba, kdy jsem měl hlavu tak trochu zkroucenou a tvář nemohl nikomu ani ukázat. Ale teď nastalo období ohromné hrdosti a štěstí."

Tak komentoval Juan José Padilla svou loňskou nehodu, při níž přišel o oko a málem i o život. O tom, jak první jednooký matador vytřel zrak všem škodolibým broučkožroutům, kteří mu strašlivé zranění přáli a zlomyslně mu prorokovali konec kariéry, poskytl na jaře rozhovor německému Spieglu.


Spiegel: Señore Padillo, jste bázlivý člověk?

Padilla: Ne, to nejsem.

Spiegel: Tento týden začne Feria Taurina de Abril, jeden z nejslavnějších býčích svátků na světě. Vystoupíte při něm před osmnácti tisíci diváků přesto, že vás při koridě před šesti měsíci býk málem zabil. A to nemáte strach?

Padilla: Aha, tak takhle to myslíte. Ano, jistě že mám při své práci vždycky strach. Strach mne v aréně provází jako stín. Ale to nemá nic společného s mou nehodou. Je to stejné jako před ní. Každý torero má strach.

Spiegel: Z čeho?

Padilla: Hlavně z publika. To ode mne očekává dokonalý výkon. Cítím se zavázán poskytnout publiku dobrý zápas, mám zodpovědnost za to, abych pobavil diváky. Ale také nesmím udělat tu chybu, že bych podcenil býka. To bych byl hlupák. Bez ohledu na to, jak dobře jsem na koridu připravený, nikdy nevím, co se v aréně stane. Nevím, jak bude býk reagovat a zda mi poskytne příležitost předvést své schopnosti. Třeba na to bude příliš umíněný. A pak je tu vždycky vítr, co mi nahání strach. To je torerův největší nepřítel.

Spiegel: Proč?

Padilla: Protože vítr vás může překvapit. Může se stát, že prudký závan náhle zdvihne muletu a připraví vás tak o váš kryt. Pak najednou stojíte před býkem bez jakékoli ochrany. To není pěkné.

Spiegel: V Zaragoze 7. Října, když vás býk téměř zabil, vítr nefoukal, protože aréna je krytá. Pamatujete si přesně, co se stalo?

Padilla: V té době jsem byl v aréně velice sebejistý. Do té doby jsem měl výtečnou sezonu. Nastalo sice pár kritických situací, ale pokaždé jsem byl schopen poradit si s nimi. Možná jsem se toho dne cítil příliš jistý, příliš dokonalý. Jak vždycky říkám, nikdo by neměl nikdy ztrácet před býkem respekt. Býk tam je, aby vás dostal. To je to, nač tam je. Je to jeho přirozenost.

Spiegel: Byl ten býk agresivnější, než jste počítal?

Padilla: Byl to toho dne můj druhý býk. Los mi přiřkl býka jménem Marqués. Vážil něco pod 600 kilo, byl černý a byl ve skutečnosti pěkně zdrženlivý, než že by to byl vášnivý útočník. Což vystoupení ztěžovalo. Měl jsem potíž Marquéze odhadnout; jeho pohyby byly nevypočitatelné. Nijak zvlášť jsem neriskoval a měl jsem býka v moci. Zápas se vyvíjel dobře.

Spietel: A pak jste udělal chybu?

Padilla: Ne, byla to jen smůla. Už jsem umístil dva páry banderill na levou stranu plecí. Třetí pár jsem chtěl umístit napravo, ale býk mě srazil. Byl jsem na pokraji toho, abych to vzdal, ale hrdost mne vedla k tomu, abych to v každém případě zkusil.

Spiegel: Udělal jste tedy chybu?

Padilla: Ne, neudělal. Když jsem umístil třetí pár banderill a otočil jsem se, býk mne srazil. Padal jsem a on mi zarazil roh do hlavy za levé ucho. Roh vyšel zase ven levou očnicí. Levou stanu tváře jsem měl na cáry. Byla to ohromná rána, jako kdyby mi pod bradou vybuchl handgranát. Ale byla to nehoda. Takové věci se prostě stávají.

Spiegel: Říkáte to s takovou nonšalancí. Ale je zázrak, že jste vůbec naživu.

Padilla: Já vím. Býk mi rohem rozdrtil čelist a lícní kost a protrhl mi kůži podél spodní čelisti. Měl jsem ohromné štěstí. Nechybělo mnoho, aby roh zasáhl mozek. To už bych tu neseděl.

Spiegel: Bylo vám hned jasné, jak vážně vás býk poranil?

Padilla: Všude byla krev. Pořád si vybavuju, jak jsem vstal a zdvihl z písku své oko. Vzal jsem ho na arénní ošetřovnu. Zprvu jsem šel sám, ale pak přistoupili čtyři lidé a podepřeli mne. Nakonec mne nesli. Křičel jsem: "Nic nevidím! Já nic nevidím!" Kromě toho jsem nemohl dýchat, protože jedna krkavice byla zdevastovaná. Pamatuji si, jak jsem řekl doktorovi: "Teď jsem ve vašich rukou - a v rukou božích." Pak všechno zahalila tma. Probudil jsem se za dva dny na jednotce intenzivní péče.

Spiegel: Jak vám v tu chvíli bylo?

Padilla: Nijak zle, myslím. V den nehody mne operovali pět hodin. Chirurgové mi implantovali titanové destičky a transplantovali tkáně, rekonstruovali nos, čelist, lícní kost a očnici. Pokoušeli se zachránit i oční nerv. Transplantovali mi do tváře nervové cesty z jednoho lýtka. Na levé ucho jsem hluchý a v uších mi příšerně zvoní. Čelisti nedovřu. Zůstávají pár milimetrů pootevřené. Když jím, piju nebo mluvím, musím si pomáhat rukou. Jazyk mám strnulý a celá levá strana tváře je chromá a naprosto necitlivá. Můžu se bodnout a nic necítím.

Spiegel: Jak dlouho jste byl v nemocnici?

Padilla: Celkem čtyři týdny. Zhubl jsem o 18 kilogramů. Když jsem poprvé na jednotce intenzivní péče mluvil se ženou, řekl jsem jí, že se chci ke koridě vrátit nejrychleji, jak to půjde. Měl jsem smlouvu do peruánské Limy. Chtěl jsem tam.

Spiegel: Jak vaše žena reagovala?

Padilla: Změnila téma.

Spiegel: Styděl jste se za to, co se vám stalo? Cítil jste se z toho, jak vás býk poranil, v rozpacích?

Padilla: Spíš naopak. Byl jsem hrdý a cítil jsem se zahalený slávou.

Spiegel: Vážně?

Padilla: Torero žije s vědomím, že může v libovolném okamžiku při kterékoli koridě zemřít. Ale torero je také člověk nezdolné vůle. O zranění neusiluje, ale když ho přežije, je hrdý.

Spiegel: Kolikrát se vám to už stalo?

Padilla: Byl jsem zraněný sedmatřicetkrát, z toho sedmkrát těžce. Mám už za sebou cornadu do žaludku. Jednou mne býk bodnul do krku těsně pod hrtan. A jednou jsem to dostal do stehna, kde mi býk zdevastoval stehenní tepnu i stehenní žílu. Zranění jsou moje medaile. Ta poslední cornada byla nejhorší. Takže teď jsem vyhrál zlatou.

Spiegel: Pomýšlel jste na to, že skončíte?

Padilla: O čem to mluvíte? Vždyť mám příležitost dokázat, že jsem schopen před býkem tančit s jedním okem ještě lépe, než s oběma. Není to býk, kdo rozhodne o tom, že moje kariéra končí. O tom rozhoduju já.

Spiegel: Takže nakonec jste rád, že jste přišel o oko?

Padilla: Mám-li mluvit logicky, stálo to za to. Ohromně moc to stálo za to. Měl jsem zemřít, ale Bůh ještě nechtěl, abych se k němu připojil. Skláním před jeho rozhodnutím hlavu.

Spiegel: Máte z vašeho zranění nějaký užitek?

Padilla: Ano, ano, ano. Teď jsem zvláštní atrakce. Teď mohu zápasit jen s býky té nejlepší krve, vystupovat s nejslavnějšími matadory, kteří jsou mnohem dál, než já. Jako torero jsem si vždycky žil dobře, ale ne takhle. Mám už smlouvy do Valencie i do Sevilly a do Arles.

Spiegel: Za jak dlouho po nehodě jste začal cvičit?

Padilla: Ještě v nemocnici. Cvičil jsem s přítelem buď na pokoji, nebo na chodbě. On dělal býka a já používal namísto mulety ručník. V aréně jsem byl poprvé 30. prosince. To ale byla soukromá korida. Pozval jsem rodinu, nejbližší přátele a lékaře a věnoval ten okamžik jim.

Spiegel: Vnímáte v aréně, že vám chybí oko?

Padilla: Ne. Samozřejmě mám potíž vidět trojrozměrně, ale jsem schopen odhadovat vzdálenosti dost dobře. Znovu jsem získal sebedůvěru před býkem. Jsem schopen ho ovládnout. Kdyby to tak nebylo, do arény bych už nemohl.

Spiegel: Ale když jde po vás býk zleva, nevidíte ho.

Padilla: Torero se na býka dívá nepřetržitě. Studuje ho a snaží se odhadnout jeho slabiny. Trik spočívá v tom býka zpomalit a vést ho kolem sebe přesně tak, aby se nedotkl látky, ale zároveň v co největší možné blízkosti. Výsledkem je tanec torera s býkem…

Spiegel: …tanec dvou se smrtí…

Padilla: …balet. Ale je-li matadorův osud, že ho má zasáhnout býk, je jedno, kolik má očí - tři, šest nebo třináct. Býk ho dostane tak jako tak.

Spiegel: Zdá se vám o té nehodě?

Padilla: Ne. A nebyl jsem u psychiatra ani nedělám nějakou psychoterapii. Díval jsem se na video s tím útokem a nemám s tím žádný problém. Nechal jsem to za sebou. Torero musí překonávat strach každý den, když se jde postavit tváří tvář jednomu z nejsilnějších tvorů na Zemi. To je jeho terapie.

Spiegel: Jak cvičíte?

Padilla: Teď chodím k logopedovi a na tělocvik. Každé odpoledne pracuju se svým fitness-trenérem, hodně jezdím na kole, dělám Pilates a jógu, abych získal vládu nad tělem. Cvičím schopnost rychle reagovat. V Toreo de Sálon výpady simuluje vozík s opravdovými rohy vepředu. A také cvičím v aréně s opravdovými zvířaty.

Spiegel: Kolik zvířat jste zabil od té doby, co jste opustil nemocnici.

Padilla: V regulérní koridě dvě. A kolem čtyřiceti, když jsem se na venkově připravoval.

Spiegel: A kolik býků jste zabil za svou kariéru?

Padilla: Určitě přes tisíc.

Spiegel: Změnil se váš vztah k býkům poté, co vás jeden z nich připravil o oko?

Padilla: Krátce před koridou bývám napjatý; to je každý torero. Jsem teď víc vzrušený, než jsem býval. Ale nepociťuji žádnou pomstychtivost.

Spiegel: Je býk v aréně váš protivník, nebo váš partner?

Padilla: Jsme společníci a on je můj spojenec. Býk má na triumfu torera rovnocenný podíl.

Spiegel: Býkovi je souzeno zemřít. Zabíjet spojence je něco, co se dá naučit, nebo jste se prostě tak narodil?

Padilla: Dovolte mi odpovědět takhle: Že býk umírá, je pevný prvek koridy, pokud samozřejmě není omilostněn pro mimořádnou sílu a odvahu. Což se stává velmi vzácně. Jinak je býkův osud zemřít v aréně.

Spiegel: Mezi fanoušky koridy jste hrdina. Ale aktivisté přes zvířecí práva vás považují za vraha.

Padilla: Vraha? To slovo se mi vůbec nelíbí. Nebudu to poslouchat. My torerové jsme lidé, kteří se o zvířata starají. Pečujeme o býky. Milujeme je.

Spiegel: Vážně?

Padilla: Ano. Býci žijí ve stádech na pastvinách, v přírodě. Nikdo do nich necpe žádné hormony a jiné přípravky. Všechno je stoprocentně přírodní. Býk si užívá života, o jakém se slepicím a jatečním krávám může jenom zdát. Součástí naší kultury je, že takový život končí v aréně.

Spiegel: Korida je zastaralá. Katalánský parlament loni v září koridu zakázal ve všech čtyřech svých provinciích.

Padilla: Politováníhodná situace. Je mi líto, že jsou tam lidé, kteří koridou opovrhují. Nejsou s naším uměním obeznámení. Odmítli koridu z přezíravosti.

Spiegel: Copak není zřejmé, že zvířata jsou při koridě trýzněna?

Padilla: Nerozumíte tomu jako celku. My toreros se na to díváme jinak. Býk netrpí, protože je ve stavu úplné odevzdanosti. Ten stav dává růst kráse.

Spiegel: Vy a vaši pomocníci strávíte dvacet minut vyčerpáváním býka do bodu apatie. Pikador na koni do něj řeže kopím, ztráta krve zvíře oslabuje, a svaly na šíji jsou tak těžce zmrzačené, že už kdy těžko může zdvihnout hlavu. Při smrtící bodné ráně meč pronikne mezi lopatkami kolem páteře do útrob. Ale meč často odchýlí kost a matador to zkouší znovu. Rána obvykle nezabije býka hned, to proto ho pomocníci popohánějí, aby kýval hlavou, a udržují ho v pohybu, dokud nepadne. Teprve potom je zabit ránou meče do šíje. Co je to za odevzdání? A kde je ta krása?

Padilla: Na tuhle otázku nebudu odpovídat. Nesedím tu, abych se začal hádat s odpůrcem koridy. Mluvením s odpůrci koridy nehodlám ztrácet ani vteřinu. (Padilla vstává a odchází) Všechno ostatní jsme probrali.

Spiegel: Poslední otázka: Máte rád maso?

Padilla: Ale ovšem, ohromně.

Spiegel: Señore Padillo, děkuji za rozhovor.

Zdroj obrázku: LostEye.com

Horoskop

21. října 2012 v 15:02 | María |  Humor
Španělský kreslený vtip z prostředí býčích zápasů:


Překlad: "Klid, maestro. Váš horoskop říká: zdraví: excelentní."


Vtipy o býčích zápasech, znáte nějaké další?

18. října 2012 v 10:30 | María |  Humor
Tady máte čtyři vtipy o býčích zápasech včetně obecně známého vtipu o býčích varlatech, vlastně jediné vtipy o koridě, které jsem v češtině našla:

Turista ve Španělsku přijde do restaurace a dá si specialitu domu, cojones. Když to sní, tak se číšníka zeptá, co to bylo, že to bylo tak dobré. Číšník na to, že byly býčí zápasy a že to jsou býčí varlata. No výborně. Tak se turista rozhodne, že než odcestuje, že si je dá ještě jednou. Jde do toho samého restautantu a dá si cojones. Dostane je a sní. Opět si výborně pochutnal, ale zeptá se číšníka jak to, že dnes ty cojones byly tak malé. Na to mu číšník vysvětlil, že někdy ten býk vyhraje.


Jdou se čtyři Židi ve Španělsku podívat na býčí zápasy, ale mají jen tři vstupenky. Čtvrtý se tam nedostane, tak obchází arénu a po nějaké době se objeví u zbývajících tří uvnitř. "Jak ses sem dostal?" "Obešel jsem to kolem a vzadu je taková branka, koukám, jeden řekl toreador, a pustili ho dovnitř. Druhý řekl pikador, taky ho pustili. Tak jsem řekl Izidor, a jsem tady."


Jde toreador po ulici a co nevidí - z mrakodrapu padá děcko. Toreador běží, a když je dítě v pátém poschodí, nastaví mu plachtu. Lidé tleskají. Jakmile je dítě skoro nad zemí, toreador s plachtou ucukne a zvolá: "OLÉÉÉ!"


Býčí zápasy.
"Podívejte, slečno, toreador!" ukazuje stará Španělka krásné Angličance.
Lady se koukne a ptá se: "A kdo je kdo? Tore je ten býk a Dor ten chlap, nebo opačně?"


Kdybyste znali nějaké další vtipy o koridě, napište Usmívající se

Co znamenají barevné kapesníky?

18. října 2012 v 9:48 | María |  Corrida - info
Průběh býčích zápasů řídí prezident koridy, který při udílení rozkazů používá barevné kapesníky. Ty mají různý význam podle barvy:

Bílý - vpuštění býka do arény, změna dějství, udílení trofejí.
Bílý kapesník používá prezident koridy při všech standartních situacích. Dává jím pokyn aby vpustili býka do arény, aby nastoupili pikadoři, aby opět odjeli a nastoupili banderilleros a aby začalo vystoupení matadora (tzv. faena).
Když po zabití býka žádají diváci trofej pro matadora, pískají a mávají svými bílými kapesníky tak dlouho, dokud prezident nevyvěsí vlastní kapesník přes zábradlí lóže.
O hodnocení matadorů a trofejích, které dostávají více v mimisérii Umění Torea ("aneb jak to vlastně v koridě chodí").

Zelený - odmítnutí nezpůsobilého býka.
V případě, že býk odmítá útočit, nebo má vadu se kterou nemůže podstoupit zápas, je pomocí cvičených volů vyveden z arény a poražen na jatkách.

Červený - černé banderillas.
Černé banderilly mají delší hroty než obyčejné a používají se pro býky, kteří odmítají zaútočit na koně. Dříve se používaly ohnivé banderilly, které vybuchovaly a splašený býk se tak unavil pobíháním a skákáním.

Modrý - čestný okruh pro býka.
Pokud byl býk neobyčejně dobrý, opíše s ním odtahové spřežení mul čestné kolo kolem arény.

Oranžový - omilostnění býka.
Výjimečně krásný a statečný býk si může vysloužit milost. Když diváci začnou mávat bílými šátky ještě před zabitím býka, dávají tím najevo, že ho chtějí ušetřit. Pokud prezident koridy souhlasí, vyvěsí oranžový kapesník a býk je vyveden z arény. Vrátí se na farmu, kde se narodil a zpravidla se stane plemeníkem.
(O omilostněných býcích si můžete přečíst v článcích José Tomás, triumf v Nimes a Zbabělý býk, statečný býk a José Tomás.)



Uvedené významy barevných kapesníků je oficiální schéma, jejich používání ale není všude stejné, pravděpodobně se regionálně liší. Teoreticky ale stačí pouze jeden kapesník jiné barvy, účinkující jeho význam pochopí podle kontextu. Jinde prezident používá k udílení pokynů telefon nebo hlásnou troubu jaké jsou na lodích.