Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Býk je můj spojenec - Juan José Padilla v rozhovoru pro Spiegel

21. října 2012 v 16:54 | RS |  Zpravodajství

Býk je můj spojenec


"Jsem mimořádně spokojený a hrdý na to všechno, co mi ten býk dal, na všechno, co mi to přineslo do života, mně osobně i profesionálně. Nemůžu si kvůli svému zranění stěžovat anebo ze sebe dělat nějakou oběť; tu profesi jsem si vybral já. A ta moje nehoda a uzdravení se, myslím, dotkly celého světa… Byla doba, kdy jsem měl hlavu tak trochu zkroucenou a tvář nemohl nikomu ani ukázat. Ale teď nastalo období ohromné hrdosti a štěstí."

Tak komentoval Juan José Padilla svou loňskou nehodu, při níž přišel o oko a málem i o život. O tom, jak první jednooký matador vytřel zrak všem škodolibým broučkožroutům, kteří mu strašlivé zranění přáli a zlomyslně mu prorokovali konec kariéry, poskytl na jaře rozhovor německému Spieglu.


Spiegel: Señore Padillo, jste bázlivý člověk?

Padilla: Ne, to nejsem.

Spiegel: Tento týden začne Feria Taurina de Abril, jeden z nejslavnějších býčích svátků na světě. Vystoupíte při něm před osmnácti tisíci diváků přesto, že vás při koridě před šesti měsíci býk málem zabil. A to nemáte strach?

Padilla: Aha, tak takhle to myslíte. Ano, jistě že mám při své práci vždycky strach. Strach mne v aréně provází jako stín. Ale to nemá nic společného s mou nehodou. Je to stejné jako před ní. Každý torero má strach.

Spiegel: Z čeho?

Padilla: Hlavně z publika. To ode mne očekává dokonalý výkon. Cítím se zavázán poskytnout publiku dobrý zápas, mám zodpovědnost za to, abych pobavil diváky. Ale také nesmím udělat tu chybu, že bych podcenil býka. To bych byl hlupák. Bez ohledu na to, jak dobře jsem na koridu připravený, nikdy nevím, co se v aréně stane. Nevím, jak bude býk reagovat a zda mi poskytne příležitost předvést své schopnosti. Třeba na to bude příliš umíněný. A pak je tu vždycky vítr, co mi nahání strach. To je torerův největší nepřítel.

Spiegel: Proč?

Padilla: Protože vítr vás může překvapit. Může se stát, že prudký závan náhle zdvihne muletu a připraví vás tak o váš kryt. Pak najednou stojíte před býkem bez jakékoli ochrany. To není pěkné.

Spiegel: V Zaragoze 7. Října, když vás býk téměř zabil, vítr nefoukal, protože aréna je krytá. Pamatujete si přesně, co se stalo?

Padilla: V té době jsem byl v aréně velice sebejistý. Do té doby jsem měl výtečnou sezonu. Nastalo sice pár kritických situací, ale pokaždé jsem byl schopen poradit si s nimi. Možná jsem se toho dne cítil příliš jistý, příliš dokonalý. Jak vždycky říkám, nikdo by neměl nikdy ztrácet před býkem respekt. Býk tam je, aby vás dostal. To je to, nač tam je. Je to jeho přirozenost.

Spiegel: Byl ten býk agresivnější, než jste počítal?

Padilla: Byl to toho dne můj druhý býk. Los mi přiřkl býka jménem Marqués. Vážil něco pod 600 kilo, byl černý a byl ve skutečnosti pěkně zdrženlivý, než že by to byl vášnivý útočník. Což vystoupení ztěžovalo. Měl jsem potíž Marquéze odhadnout; jeho pohyby byly nevypočitatelné. Nijak zvlášť jsem neriskoval a měl jsem býka v moci. Zápas se vyvíjel dobře.

Spietel: A pak jste udělal chybu?

Padilla: Ne, byla to jen smůla. Už jsem umístil dva páry banderill na levou stranu plecí. Třetí pár jsem chtěl umístit napravo, ale býk mě srazil. Byl jsem na pokraji toho, abych to vzdal, ale hrdost mne vedla k tomu, abych to v každém případě zkusil.

Spiegel: Udělal jste tedy chybu?

Padilla: Ne, neudělal. Když jsem umístil třetí pár banderill a otočil jsem se, býk mne srazil. Padal jsem a on mi zarazil roh do hlavy za levé ucho. Roh vyšel zase ven levou očnicí. Levou stanu tváře jsem měl na cáry. Byla to ohromná rána, jako kdyby mi pod bradou vybuchl handgranát. Ale byla to nehoda. Takové věci se prostě stávají.

Spiegel: Říkáte to s takovou nonšalancí. Ale je zázrak, že jste vůbec naživu.

Padilla: Já vím. Býk mi rohem rozdrtil čelist a lícní kost a protrhl mi kůži podél spodní čelisti. Měl jsem ohromné štěstí. Nechybělo mnoho, aby roh zasáhl mozek. To už bych tu neseděl.

Spiegel: Bylo vám hned jasné, jak vážně vás býk poranil?

Padilla: Všude byla krev. Pořád si vybavuju, jak jsem vstal a zdvihl z písku své oko. Vzal jsem ho na arénní ošetřovnu. Zprvu jsem šel sám, ale pak přistoupili čtyři lidé a podepřeli mne. Nakonec mne nesli. Křičel jsem: "Nic nevidím! Já nic nevidím!" Kromě toho jsem nemohl dýchat, protože jedna krkavice byla zdevastovaná. Pamatuji si, jak jsem řekl doktorovi: "Teď jsem ve vašich rukou - a v rukou božích." Pak všechno zahalila tma. Probudil jsem se za dva dny na jednotce intenzivní péče.

Spiegel: Jak vám v tu chvíli bylo?

Padilla: Nijak zle, myslím. V den nehody mne operovali pět hodin. Chirurgové mi implantovali titanové destičky a transplantovali tkáně, rekonstruovali nos, čelist, lícní kost a očnici. Pokoušeli se zachránit i oční nerv. Transplantovali mi do tváře nervové cesty z jednoho lýtka. Na levé ucho jsem hluchý a v uších mi příšerně zvoní. Čelisti nedovřu. Zůstávají pár milimetrů pootevřené. Když jím, piju nebo mluvím, musím si pomáhat rukou. Jazyk mám strnulý a celá levá strana tváře je chromá a naprosto necitlivá. Můžu se bodnout a nic necítím.

Spiegel: Jak dlouho jste byl v nemocnici?

Padilla: Celkem čtyři týdny. Zhubl jsem o 18 kilogramů. Když jsem poprvé na jednotce intenzivní péče mluvil se ženou, řekl jsem jí, že se chci ke koridě vrátit nejrychleji, jak to půjde. Měl jsem smlouvu do peruánské Limy. Chtěl jsem tam.

Spiegel: Jak vaše žena reagovala?

Padilla: Změnila téma.

Spiegel: Styděl jste se za to, co se vám stalo? Cítil jste se z toho, jak vás býk poranil, v rozpacích?

Padilla: Spíš naopak. Byl jsem hrdý a cítil jsem se zahalený slávou.

Spiegel: Vážně?

Padilla: Torero žije s vědomím, že může v libovolném okamžiku při kterékoli koridě zemřít. Ale torero je také člověk nezdolné vůle. O zranění neusiluje, ale když ho přežije, je hrdý.

Spiegel: Kolikrát se vám to už stalo?

Padilla: Byl jsem zraněný sedmatřicetkrát, z toho sedmkrát těžce. Mám už za sebou cornadu do žaludku. Jednou mne býk bodnul do krku těsně pod hrtan. A jednou jsem to dostal do stehna, kde mi býk zdevastoval stehenní tepnu i stehenní žílu. Zranění jsou moje medaile. Ta poslední cornada byla nejhorší. Takže teď jsem vyhrál zlatou.

Spiegel: Pomýšlel jste na to, že skončíte?

Padilla: O čem to mluvíte? Vždyť mám příležitost dokázat, že jsem schopen před býkem tančit s jedním okem ještě lépe, než s oběma. Není to býk, kdo rozhodne o tom, že moje kariéra končí. O tom rozhoduju já.

Spiegel: Takže nakonec jste rád, že jste přišel o oko?

Padilla: Mám-li mluvit logicky, stálo to za to. Ohromně moc to stálo za to. Měl jsem zemřít, ale Bůh ještě nechtěl, abych se k němu připojil. Skláním před jeho rozhodnutím hlavu.

Spiegel: Máte z vašeho zranění nějaký užitek?

Padilla: Ano, ano, ano. Teď jsem zvláštní atrakce. Teď mohu zápasit jen s býky té nejlepší krve, vystupovat s nejslavnějšími matadory, kteří jsou mnohem dál, než já. Jako torero jsem si vždycky žil dobře, ale ne takhle. Mám už smlouvy do Valencie i do Sevilly a do Arles.

Spiegel: Za jak dlouho po nehodě jste začal cvičit?

Padilla: Ještě v nemocnici. Cvičil jsem s přítelem buď na pokoji, nebo na chodbě. On dělal býka a já používal namísto mulety ručník. V aréně jsem byl poprvé 30. prosince. To ale byla soukromá korida. Pozval jsem rodinu, nejbližší přátele a lékaře a věnoval ten okamžik jim.

Spiegel: Vnímáte v aréně, že vám chybí oko?

Padilla: Ne. Samozřejmě mám potíž vidět trojrozměrně, ale jsem schopen odhadovat vzdálenosti dost dobře. Znovu jsem získal sebedůvěru před býkem. Jsem schopen ho ovládnout. Kdyby to tak nebylo, do arény bych už nemohl.

Spiegel: Ale když jde po vás býk zleva, nevidíte ho.

Padilla: Torero se na býka dívá nepřetržitě. Studuje ho a snaží se odhadnout jeho slabiny. Trik spočívá v tom býka zpomalit a vést ho kolem sebe přesně tak, aby se nedotkl látky, ale zároveň v co největší možné blízkosti. Výsledkem je tanec torera s býkem…

Spiegel: …tanec dvou se smrtí…

Padilla: …balet. Ale je-li matadorův osud, že ho má zasáhnout býk, je jedno, kolik má očí - tři, šest nebo třináct. Býk ho dostane tak jako tak.

Spiegel: Zdá se vám o té nehodě?

Padilla: Ne. A nebyl jsem u psychiatra ani nedělám nějakou psychoterapii. Díval jsem se na video s tím útokem a nemám s tím žádný problém. Nechal jsem to za sebou. Torero musí překonávat strach každý den, když se jde postavit tváří tvář jednomu z nejsilnějších tvorů na Zemi. To je jeho terapie.

Spiegel: Jak cvičíte?

Padilla: Teď chodím k logopedovi a na tělocvik. Každé odpoledne pracuju se svým fitness-trenérem, hodně jezdím na kole, dělám Pilates a jógu, abych získal vládu nad tělem. Cvičím schopnost rychle reagovat. V Toreo de Sálon výpady simuluje vozík s opravdovými rohy vepředu. A také cvičím v aréně s opravdovými zvířaty.

Spiegel: Kolik zvířat jste zabil od té doby, co jste opustil nemocnici.

Padilla: V regulérní koridě dvě. A kolem čtyřiceti, když jsem se na venkově připravoval.

Spiegel: A kolik býků jste zabil za svou kariéru?

Padilla: Určitě přes tisíc.

Spiegel: Změnil se váš vztah k býkům poté, co vás jeden z nich připravil o oko?

Padilla: Krátce před koridou bývám napjatý; to je každý torero. Jsem teď víc vzrušený, než jsem býval. Ale nepociťuji žádnou pomstychtivost.

Spiegel: Je býk v aréně váš protivník, nebo váš partner?

Padilla: Jsme společníci a on je můj spojenec. Býk má na triumfu torera rovnocenný podíl.

Spiegel: Býkovi je souzeno zemřít. Zabíjet spojence je něco, co se dá naučit, nebo jste se prostě tak narodil?

Padilla: Dovolte mi odpovědět takhle: Že býk umírá, je pevný prvek koridy, pokud samozřejmě není omilostněn pro mimořádnou sílu a odvahu. Což se stává velmi vzácně. Jinak je býkův osud zemřít v aréně.

Spiegel: Mezi fanoušky koridy jste hrdina. Ale aktivisté přes zvířecí práva vás považují za vraha.

Padilla: Vraha? To slovo se mi vůbec nelíbí. Nebudu to poslouchat. My torerové jsme lidé, kteří se o zvířata starají. Pečujeme o býky. Milujeme je.

Spiegel: Vážně?

Padilla: Ano. Býci žijí ve stádech na pastvinách, v přírodě. Nikdo do nich necpe žádné hormony a jiné přípravky. Všechno je stoprocentně přírodní. Býk si užívá života, o jakém se slepicím a jatečním krávám může jenom zdát. Součástí naší kultury je, že takový život končí v aréně.

Spiegel: Korida je zastaralá. Katalánský parlament loni v září koridu zakázal ve všech čtyřech svých provinciích.

Padilla: Politováníhodná situace. Je mi líto, že jsou tam lidé, kteří koridou opovrhují. Nejsou s naším uměním obeznámení. Odmítli koridu z přezíravosti.

Spiegel: Copak není zřejmé, že zvířata jsou při koridě trýzněna?

Padilla: Nerozumíte tomu jako celku. My toreros se na to díváme jinak. Býk netrpí, protože je ve stavu úplné odevzdanosti. Ten stav dává růst kráse.

Spiegel: Vy a vaši pomocníci strávíte dvacet minut vyčerpáváním býka do bodu apatie. Pikador na koni do něj řeže kopím, ztráta krve zvíře oslabuje, a svaly na šíji jsou tak těžce zmrzačené, že už kdy těžko může zdvihnout hlavu. Při smrtící bodné ráně meč pronikne mezi lopatkami kolem páteře do útrob. Ale meč často odchýlí kost a matador to zkouší znovu. Rána obvykle nezabije býka hned, to proto ho pomocníci popohánějí, aby kýval hlavou, a udržují ho v pohybu, dokud nepadne. Teprve potom je zabit ránou meče do šíje. Co je to za odevzdání? A kde je ta krása?

Padilla: Na tuhle otázku nebudu odpovídat. Nesedím tu, abych se začal hádat s odpůrcem koridy. Mluvením s odpůrci koridy nehodlám ztrácet ani vteřinu. (Padilla vstává a odchází) Všechno ostatní jsme probrali.

Spiegel: Poslední otázka: Máte rád maso?

Padilla: Ale ovšem, ohromně.

Spiegel: Señore Padillo, děkuji za rozhovor.

Zdroj obrázku: LostEye.com
 


Komentáře

1 Sanch | 21. října 2012 v 17:55 | Reagovat

Padilla se urazil docela oprávněně a správně udělal, když odmítl dál odpovídat. Německý reportér je totiž hrubě zaujatý. Že býk není zmrzačený a dokáže zvednout hlavu - a pořádně s ní trhnout - do posledního okamžiku, zjistil na pár posledních vteřin svého života matador El Yiyo v roce 1985, když ho zabil býk i se správně vetknutým mečem v těle. Oba padli současně. Mrtvý býk, který ještě nevěděl, že je mrtvý, zvedl hlavu docela nedávno a v Madridu naložil s matadorem Israelem Lanchem zrovna tak, ale matador přežil - hrot rohu se mu zastavil dva centimetry pod srdcem. A jak taková "apatie" "zmrzačeného" býka, který prý už nemůže zdvihnout hlavu, ve skutečnosti vypadá, se můžete podívat tady:

http://www.youtube.com/watch?v=tqNyTPAZbG8

Německý reportér prostě žvaní. Padilla udělal jedinou správnou věc, kterou udělat mohl: sebral se a odešel a dál se s ním nebavil. To by se mělo udělat se všemi broučkožrouty.

2 Dan Deyl | E-mail | 22. října 2012 v 22:12 | Reagovat

Čau, tohle si myslím asi jinak než Venoušek. Podle mě reportér kladl normální otázku "kde je ta krása, když...?" Dost možná nebyl správně informovaný o tom, jak co při píchání krav probíhá, ale proto se taky ptá, že jo. Ptá se proto, aby mu chlapík odpověděl. A chlapík neodpoví, poniváč nrebude mluvit s odpůrci corridy. Znamená to, že konzervativní politik bude mluvit jenom s konzervativním novinářem, liberál s liberálním atd.? Proč nešlo pokusit se vysvětlit, v čem je ta krása? A navíc - jestli je zvykem si myslet, že rozhovor s toreádorem může dělat jenom někdo, kdo ho obdivuje, pak mi to připadá jako nebetyčné náfukovství.
Padilla je asi dost machr, aby si mohl dovolit být takhle přezíravý, ale proč by to mělo být považováno za jednoznačně správné, to fakt nevím.

3 Sanch | 23. října 2012 v 9:59 | Reagovat

Vysvětlit, v čem je krása čehokoli, jde těžko. Samozřejmě, vždycky jde pokusit se o to. Potíž je v tom, že ten novinář do otázky zamontoval nepravdivé informace - zjevně ze zaujatosti, nejspíš mu je předem jasno a otázka je to řečnická. Skoro to vypadá, že ani odpověď nečeká, odpovídá si sám. "Kecáte, pane", se dá říct nejrůznějším způsobem. A Padillův mi přijde dost elegantní. Nejde tu o obdiv ani o světonázor. Nemusím Tě obdivovat a nemusím sdílet Tvůj světonázor na to, abych nelhal a nepokoušel se naroubovat vlastní výmysly na Tvé odpovědi.

Padilla je v oboru 19 let a ví nejspíš líp než já, že vysvětlovat někomu, kdo si vzal do hlavy, že je to takhle a ne jinak, a skutečnosti ho nezajímají, nemá moc účinek. Viděl jsi připojené video? On se mohl podívat taky, než šel na ten rozhovor. Možná ho viděl (a spousty podobných), ale ignoruje skutečnosti záměrně, z nějaké tendence. Takovému člověku těžko co vysvětlíš. Pokus o to je ztráta času. Proto mi přijde nejsprávnější zbytečným sporem se nezdržovat. Politik by musel. Ale torero není politik - nepřesvědčuje voliče prostřednictvím novin. Umělec své "voliče", kteří ho uživí, získává svým uměním, ne přesvědčováním v novinách. Náfukovství? Prosím. Mně se líbí.

Jak to máš s pícháním krav, to by bylo jistě barvité téma, ale o tom nechci nic vědět a toho, o čem je tenhle blog, se to nijak netýká. A rozhovor s toreádorem nemůže dělat nikdo, posledním historicky doloženým toreádorem je smyšlená postava z opery Carmen. Té se novinář těžko na co zeptá... To jen pro úplnost!

4 Dan Deyl | E-mail | 23. října 2012 v 11:28 | Reagovat

Ba né, toreádor je ten, co píchá do kráv:), laikovi to úplně stačí ("to není knipl, to je automatická páka zážehového pohonu s omezovačem vzlyků" - well, asi je, a co má být?). Ale myslel jsem něco jinýho: mně nepřijde, že ten reportér je automaticky zaujatej. Celou dobu předtím se ptá normálně uctivě, jak vás bodla kráva do ucha a oka najednou, proč toho proboha nenecháte, a tak - prostě jako když někdo, co já vím, vyleze z vraku F1 putujícího rychlostí 3000 km/h, závod dořídí tlustým střevem, protože ruce nechal na místě nehody, a jen co ho doktoři slepěj dohromady, jede znova. Neuvěřitelná věc se stala, a jak to s ní máte, pane?
Takže z toho předtím automaticky neplyne, že zaujatej je. Ale i kdyby zaujatej byl, ptá se právě tak, že nechává dost dobrou možnost odpovědět, protože se ptá jeho jazykem, ne svým. Mluví o kráse, tedy na Padillově turfu. To mi nepřijde jako rovnou nechtít odpověď. Kdyby řekl "krása nekrása, zvíře trpí", bylo by to jinak.
Teď samozřejmě je možný, že Padilla pozná zaujatost dřív, než to má možnost poznat čtenář-laik, byť jinak jako čtenář zběhlý - ale to by pak udělal asi líp, kdyby rozhovor nedával vůbec, nebo jenom listu El toro y toreádor, který umí klást otázky tak, jak toreádor chce.
Kdyžsi to vezmeš, Spiegel se neptá ani trochu jinak, než jsem se ptal já Tebe. V čem je ten vtip, jako? Taky ses mohl otočit s říct, když se ptáš, seš debil. Namísto toho jsi mi to vysvětloval tak, že jsem pochopil, kolik schopen pochopit jsem. To mi přijde užitečnější.

Není důvod se toreádora ptát jinak než pilotů, hokejistů, architektů, gregoriánů a obstetriků. Paušální "to se mi líbí, jak s ním vymet!" mi přijde jako návod jít tím směrem, co jdou všecky švihadla, jako začátek cesty, na jejímž konci jsou otázky: "Štěstíčko bylo? Spokojenost?"

Na druhou stranu je jasný, že Padilla je důležitej tím, co dělá, a ne tím, jako tom mluví s novinama. Ale to architekt a nakonec taky.

5 Dan Deyl | 23. října 2012 v 11:30 | Reagovat

Pardon pčeklepi.

6 Sanch | 23. října 2012 v 12:17 | Reagovat

V tom to právě spočívá. Celý rozhovor je vedený prima, ale v té poslední otázce se tázající snaží jako nepochybný fakt, který má být součástí odpovědi, prezentovat zjevně zkreslená fakta. Proto jsem připsal komentář. Že to nejsou fakta, což mohl (ne-li měl) novinář vědět, dokládají příklady, které jsem připojil, a výmluvně dokumentuje připojené video. Samozřejmě, Padilla se mohl pokusit říct: Nemáte pravdu, pane, je to jinak. Bylo by to zajímavé pro čtenáře. Jenže to nemá torero v popisu práce. Jinak ano, rozhovor je prima.

V jedné věci nemáš pravdu: Když začneme tvrdit, že Paganini je Rus a hraje na trombon s tím, že to laikovi takhle stačí, něco je špatně. Slovo "býk" je všeobecně známé slovo zrovna tak jako "housle" a neexistuje racionální důvod, proč ho laikovi "překládat", zvlášť, když "překlad" je věcně pochybený - snad leda že je legrační. Toreádor je skoro jedno, Ital nebo Rus, to vyjde nastejno, že ano. Laikovi to stačí. K tomu, aby navždycky laikem zůstal. Proč neříkat věcem jejich jmény? Snad jen z legrace, ale třeba Marie nemusí tušit, že nejsi takový vůl, abys nerozeznal krávu od býka, ale že jsi tak vtipný. To se z těch písmenek nepozná... Musím letět!

7 Dan Deyl | 23. října 2012 v 13:05 | Reagovat

Takže tu máme dvě různé věci, čímž se zřejmě blížíme rozuzlení. Věc první: jistěže nemá toreádor v popisu práce vysvětlovat, co si myslí o své práci, to jsme říkali. Je pak ale otázka, proč dává rozhovor, když o tom mluvit nechce. Ale nemyslím si, že by měl být zatracen novinář za to, že si nemyslí totéž co si toreádor - tedy možná, protože o tom, co si myslí, mluvit nechce.

S tím souvisí věc druhá: "kráva" a "toreádor" jsou mým soukromým prostředkem ochrany proti odborníkaření a expertování. Já totiž krávu od býka skutečně nepoznám, nemá-li ta věc vidět vemeno alébrž pták. Jsem obeznámen se skutečností, že v ohradě pro corridu běhají býky a ne krávy, ale to je všechno. Dobrodružný běh mého života mne s věcmi bovinního typu přivedl v do souvislost cestami jinými, prozaičtějšími - klíčová slova jsou biftek, manželka, Chicago Bulls a tak.

Proto to souvisí: z toho, co píšeš, mi zní,že corrida je jaksi ušlechtilejší činnost než činnosti jiné, a podle toho se s ní musí zacházet. Zvláštní je, že totéž říkají hokejisté, choreografové, gregoriáni a obstetrici. ("V jiných předmětech si dělejte, co chcete, ale v technické chemii?!")

Tohle ustrojení mysli pak vede k blbostem - jako kdyby někdo někomu řekl, že každý, kdo nespadl z palmy, ví, kdo napsal Tutti Frutti - je asi jasné, co bych si o takovém člověku myslel.

Samozřejmě stává otázka, proč se tedy do seru do debaty na serveru o corridě a neříkám si to na iDnes.cz - inu proto, žes mě pozval.  

Kromě toho samozřejmě nemusí být poznat, jestli jsem tak vtipný nebo tak blbý; někdo si může myslet to, jiný ono, pravdu může mít kterýkoli z nich, oba, nebo se mohou oba mýlit - ale co mi proboha je do toho? Je snad moje práce zajistit, aby si každý myslel, co já chci, že si má myslet, nota bene o mně? Ne, v tom byznysu já nejedu.

8 Dan Deyl | 23. října 2012 v 13:08 | Reagovat

Kromě toho slovo toreador se vyskytuje i na tomto serveru, byť v citacích. Takže asi existuje...:)

9 Sanch | 23. října 2012 v 16:08 | Reagovat

To vůbec ne, naopak, vždyť všechno to, co říkám, je ve prospěch toho, že o koridě se má říkat pravda jako o čemkoli jiném. Třeba o hokeji. Ta otázka, která Padillovi přišla hloupá (a mně taky), by v případě hokejisty zněla takhle: "Pane Jágr, dvanáct zfetovaných, agresivních narkomanů na hranici šílenství usiluje jeden druhému o život nebo se alespoň snaží navzájem se zmrzačit. Rozhodčí je vždycky podplacený. Kde je v tom, pane Jágr, ten sport?" Jágr by pak mohl sáhodlouze vysvětlovat: "Pravda je jen to, že hokej je tvrdá hra, ale jsou i agresivnější sporty a kluci zase tak zlí nejsou, to jen na ledě. A nesnaží se navzájem zmrčati, jsou tvrdí, ale v rámci pravidel, která je chrání, nebo alespoň mají chránit. A nefetují, i když nemůžu samozřejmě ojedinělé případy dopingu v hokeji vyloučit. A korupce je v hokeji jako všude, kde jsou lidé, ale ne nějak víc, na mezinárodní úrovni spíš míň. Tak, prosím vás, pane reportér, zkuste položit otázku ještě jednou a lépe, nepodsouvejte mi lži, a já vám odpovím nejlépe, jak dovedu." Ale zrovna tak by mohl říct: "S tímhle jděte do háje, to přece nemůžete myslet vážně. Na to já odpovídat nebudu." A měl by pravdu. Protože člověku, který tvrdí tohle, by asi stejně nic nevysvětlil. Jinak by ovšem zněly otázky: "Je doping v hokeji častější než v jiných sportech? Stávají se z hokejistů díky hokeji agresívnější lidé? Setkával jste se ve své kariéře s korupcí často?" Když to nevím, tak se zeptám. Jenže kolega ze Spieglu se neptal, ten rovnou tvrdil. Něco, co neví, a vědět nemůže, protože to není pravda. Na jeho otázku se odpovědět ani nedá. Jedině takhle: "Když banda řezníků někoho zmrzačí, že nepohne hlavou, zaživa vykrví tak, že se už nemůže ani pohnout, a pak ho bez jakéhokoli rizika a aniž by se mohl jakkoli bránit domorduje, jak tvrdíte, pane, že se to děje, tak v tom vážně moc krásy není a ani být nemůže. Jenže tady mluvíme o koridě, víte pane? Máte to?"

A ostatní je jedno. Mám jen za to, že říkat býkovi býk a houslím housle není bůhvíjaké odborníkaření, proti němuž by bylo třeba se bránit. Slovo toreádor samozřejmě existuje, když existuje ta Carmen, ale chybně se používá. Což by tolik nevadilo, kdyby už nebylo obsazeno jiným významem. To už se stává a třeba nakonec ten chybný význam zvítězí, převládne, co já vím. Ale než se tak stane, mám za to, že bychom měli věci pojmenovávat přesně, když to umíme, což v mém případě není vždycky, třeba z těch želízek, matiček a šroubků a pružinek a hadiček a válečků a destiček, táhel, pérek a čudlíků, co popohánějí auto, nedovedu správně pojmenovat ani jednu, jenom volant a stěrač. Proto taky nepíšu o autech. Já nepoznám jednu věc od druhé, natož abych je uměl pojmenovat, a musím si nechat poradit někým, kdo je rozezná. Kdybych o nich psal. Nebo v autoservisu: "Vyměňte mi, prosím, tu černou krychli, co se po ní jezdí." "Myslíte pneumatiku?" "Nevytahujte se svou odborností, ubohý mechaniku..."

Ne, vážně, já považuju koridu za hodně ušlechtilou věc, ale v tom nevidím ani nejmenší důvod, proč by se o ní něměla říkat pravda. Naopak. Taky proto je tenhle blog, aby bylo kam napsat, co je nepravda. Přinejmenším tvrzení (ne otázka, ale tvrzení): "...svaly na šíji jsou tak těžce zmrzačené, že už kdy těžko může zdvihnout hlavu (býk)..." nepravda je, viz přiložené video.

Jak je býk těžce zmrzačený a nedokáže zdvihnout hlavou, je vidět tady:

http://www.youtube.com/watch?v=HTOOZvuK_1A

A jak moc velká je apatie býka v posledním okamžiku, je patrné na videu ze dne, kdy zemřel El Yiyo. Tady:

http://www.youtube.com/watch?v=5r9AfSjVsdA

Pro případ, že to jedno video nestačilo jako důkaz toho, že ten novinář prostě žvaní.

10 Sanch | 23. října 2012 v 16:18 | Reagovat

"Zmrčati" je zábavné slovo. Mělo tam stát "zmrzačit", ale písmenka se poskládala nějak divně...

11 Sanch | 23. října 2012 v 16:54 | Reagovat

A ještě mě napadá: Na těchhle ukázkách jsou býci, kteří tak jako tak zemřeli. Ale loni na jaře jsem viděl v jednom díle Toros para todos, jak ošetřují omilostněného býka, než ho pustí na svobodu. Je na to třeba trochu dezinfekce, pár stehů a náplast. Býkovi nezůstanou žádné následky. Jmenuje se Arrojado, milost dostal za vystoupení s Josém Maríou Manzanaresem v koridě v Real Maestranza de Caballería de Sevilla loni na jaře, kdy vážil rovných 500 kilo, stal se prvním omilostněným býkem ve jmenovaném amfiteátru po 78 letech (podle některých zdrojů), a teď žije, pokud je mi známo, spokojeně na loukách ganaderíe Núñez del Cuvillo. Nevypadal ani trochu "těžce zmrzačený", i když si celou koridou prošel (milost se býkovi uděluje až těsně před estocadou).

12 Erture | E-mail | 21. března 2013 v 9:16 | Reagovat

Jé, můj oblíbený Padilla. Ta nehoda mě vyděsila, ale teď vypadá "stylově" :D Jinak si taky myslím, že byl reportér zaujatý, tu otázku jsem ani nemusela dočíst do konce a bylo mi to jasný.
Mimochodem, moc pěkný blog :)

13 Liška Ryška | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 19:31 | Reagovat

Zajímavej rozhovor. Díky.

Vlastně i komentáře.
No prostě celej blog :)

14 María | Web | 13. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

[12]: A přitom měl reportér i velmi inteligentní otázky, až na konci začal do otázek míchat tvrzení.

[13]: No páni, děkuju!

15 Ben | 24. června 2014 v 12:49 | Reagovat

Tenhle rozhovor jsem si přečetl ze zdůrazněného odkazu v sekci "Já vs. ochránci" - čekal jsem tudíž nějakou demonstraci vztahu nebo snad dokonce hodně pochybné lásky k tomu nevinnému zvířeti, které matador - nebo jak se tomu zvrhlému uplatnění v eticky zaostalé společnosti říká - v aréně bolestivě, krutě a schválně zdlouhavě surově ubíjí k smrti (když mu jeho hnusný záměr vyjde). S vypětím veškeré vůle jsem jej pročetl až dokonce a výsledek?

Namyšlený sebestředný tupý hovado, soustředěné jen na sebe, svou domnělou dokonalost a ohánějící se slovem "hrdost", o jehož skutečném významu nemá ani nejmenší potuchy. Hraje si s ním jako s něčím, co se dá vynutit a získat násilím. Jediný planý blábol povrchně vyjadřující jakýsi respekt či vztah k býkovi, který mu mezi tou spoustou sebechvály a sebevyzdvihování vyšel z huby, je obsažen v samotném nadpisu článku a tazatel se na něj musel explicitně zeptat.

Kdyby tazatel prozíravě pokračoval stejným způsobem jako až do té doby a nahrával trotlu otázkami lechtajícími jeho nepokrytou sebestřednost, byl by schopen ještě dvě hodiny vyprávět o své nezdolnosti, odvaze, hrdinství, schopnostech, téměř nesmrtelnosti (ano vím, že tam nepatrně zmínil jakýsi náznak pokory vůči osudu, proti kterému nic nezmůže). Ale hle - on si dovolil položit kontroverzní otázku, na kterou nemá tlučhuba žádnou racionální odpověď! Tak se urazil. To tak troubové, kteří jednak nevědí a jednak nemají co odpovědět, a navíc svým šestým smyslem rychle zbystřili, že se přiblížil konec prostoru pro vlastní sebechválu, což je mimořádně - pro "obyčejné" lidi až nepochopitelně - dokáže urazit.

Tento rozhovor mě jen utvrdil v přesvědčení, že od matadořího mozečku nemohu mnoho očekávat. A to jsem si jej celý přečetl jen proto, abych byl objektivní a našel v něm něco pozitivního. Kdyby v něm zaznělo alespoň něco na způsob sebereflexe nebo ohleduplného postoje k nějaké obecné etické otázce týkající se lidských práv, hladomoru, charity, čehokoliv podobného! Ale kde, tenhle svého druhu narcis (ta květinka si ten přejatý název nezaslouží) je zahleděný jen do sebe a své neohrožené dokonalosti. Asi jsem od matadora ani nemohl nic jiného čekat.

16 Ben | 24. června 2014 v 12:59 | Reagovat

Ještě malá nepříjemná poznámka na konec - v komentářích se rozebírá zaujatost tazatele (jen kvůli jeho poslední otázce) a rozebírají detaily jeho detailních znalostí o způsobu krutosti páchané na býcích při této zvrhlé rádobyzábavě.

Ale nikdo, nikdo se tu nepozastavil nad naprostou nevyvážeností anketních odpovědí, kde není možnost vyjádřit se k této otázce ryze negativně. Na jedné straně pseudoromantické hodnocení příznivců, na opačném konci spojení neutrálního a lehce negativního vyjádření odpůrců. Opravdu to není záměr, vytěsnit nechtěné?

17 María | Web | 24. června 2014 v 13:52 | Reagovat

[16]: Blog je primárně určen jednak pro příznivce koridy, jednak pro lidi, kteří se o ní chtějí něco dozvědět. S lidmi, kteří nás pro náš zájem označují za "ubožáky k zblití" jsem před cca pěti lety při tvorbě ankety nepočítala a ani dnes nevidím důvod, proč přizpůsobovat tento blog jejich zajisté zcela vyváženým požadavkům. Svůj názor můžou po libosti vyjádřit v komentářích.

18 María | Web | 24. června 2014 v 14:53 | Reagovat

[15]: A nyní k vašemu hlavnímu komentáři. Totiž to, že je od základu postavený na mylných předpokladech a zaujatosti, kvůli které jste si z článku vybral jednotlivé kousky, které se vám hodily, a vykonstruoval si z nich obraz, ehm, "namyšleného sebestředného tupého hovada", kterému pro jeho profesi, při které zabíjí zvířata (nikoliv ale "bolestivě, krutě a schválně zdlouhavě surově ubíjí k smrti", protože to zakazuje torerům nejen vztah k býkovi i k sobě samému, ale i zákony a diváci), odmítáte přiznat jakoukoliv kladnou vlastnost a všechno co řekne, automaticky shazujete jako "plané bláboly". To má k objektivitě a hledání něčeho pozitivního hodně daleko.

Při poslední otázce se Padilla zcela pochopitelně urazil proto, že to vůbec nebyla otázka, ale poučování, při kterém mu tazatel předhazoval svůj názor a dezinformace. Ale pokud jste četl Sanchovy komentáře, tak je vám to jistě jasné.

Na charitu a související témata se Padilly tazatel nezeptal, o té si můžete přečíst zde: http://corridadetoros.blog.cz/1009/castella-daroval-pres-pet-milionu-obetem-zemetreseni-na-haiti

19 Ben | 27. června 2014 v 11:40 | Reagovat

Jisté teoretické míře předpojatosti se určitě nevyvaruji. Ale ten rozhovor jsem si skutečně celý od začátku do konce přečetl a vůbec na odkaz na něj klikl jen a pouze proto, že jsem jej pod nadpisem "Nepřehlédněte" našel v horní části sekce "Já vs. ochránci zvířat" a očekával jsem od něj tudíž (i podle nadpisu), že bude jakýmsi dokladem vstřícnosti matadorů k býkům a tak argumentem proti odpůrcům corridy. Teprve později jsem si všiml, že to s uvedenou sekcí nemá co dělat a je to podbízeno i na ostatních stranách.

Každopádně můj názor na dotazovaného vychází z toho mála, co o něm z rozhovoru vím. Přestože jeho aktivity jsou mi odporné a zapálení pro ně mě v mém despektu ještě utvrzuje, tvrdím, že by mi byl silně nesympatický a protivný každý, kdo by o své kariéře a schopnostech - v jakkoliv neutrální či dokonce pozitivní oblasti - mluvil s takovým sebestředným zanícením a sebeobdivem, jako on. Jakékoliv vzhlížení k někomu takovému s obdivem si jen hypoteticky umím vysvětlit tím, že vám sebestřednost imponuje.

Opravdu není zapotřebí dokazovat svou domnělou odvahu nezodpovědným hazardováním se svým zdravím a životem. Hrdinství u mě znamená, že se například člověk navzdory bezprostřednímu nebezpečí a ohrožení svého zdraví a života obětuje pro druhé a v zájmu jejich zdraví a životů podstoupí riziko, ale opodstatněné něčím smysluplným - zájmem jim pomoci, někoho třeba nějak zachránit, a není za tím touha se zviditelňovat a demonstrovat svou odvahu.

Takže to poslední a jediné pozitivní, co na jeho adresu uvedu, je reakce na vaši zmínku o tom štědrém finančním daru - to je jistě samo o sobě pěkné. Jakkoliv bych opovrhoval tím, kdyby se tento svůj dar snažil mermomocí dostat do své první (nebo i jakékoliv pozdější) odpovědi nebo vůbec za každou cenu prosadit v průběhu rozhovoru, svým původním námětem ohledně charity jsem chtěl vyjádřit to, že celý rozhovor proběhl v duchu sebechvály a líčení svých schopností a kuráže, stručně řečeno šlo výhradně o jeho "já", a za celou dobu nezazněla zmínka o ničem, co by mělo nějaký přesah - příkladně zájem či starost o nějaké globální problémy lidstva a světa. Nemluvě o tom konci, kdy měl tak, jako se o to pokoušíte vy zde, možnost kontrovat podle vás zkresleným a nepravdivým údajům ohledně průběhu toho, čím své milony vydělává, a vyvrátit je.

20 María | Web | 13. srpna 2014 v 14:13 | Reagovat

[19]:
Padilla odpovídal na otázky, na které se ho novinář ptal. Většina z těch otázek byla o něm. Ne o globálních problémech lidstva nebo charitě.

21 Sanch | 3. února 2015 v 15:00 | Reagovat

Panenko skákavá. Dlouho jsem tu nebyl a nestačím se divit. Zrovna jsem chtěl podotknout, že reportér se neptal na islamistické nebezpečí, krizi eurozóny ani na hladovění tam či onde, a tak o tom torero nemluvil... Kdyby mluvil, bylo by to hodně divné. Marie to připomněla za mě. Panu Benovi: Sebestřednost neobdivuji ba je mi odporná, ale Padillu obdivuji, takže vaše hypotetické vysvětlení je na nic. No a otázka, Bene: Vy si vážně myslíte, že odvaha se měří mírou její užitečnosti pro... záchranu deštných pralesů, třeba? Fakt, jo? Takže následující bude pro vás úplně marné: Za prácí matadora je samozřejmě také touha demonstrovat svou odvahu, na tom nevidím nic špatného, ale není sama a není samoúčelná. Odvaha je tu prostředkem k vytváření uměleckých dojmů, nikoli cílem sama o sobě. Asi jako když krasojezdkyně musí, aby mohla dělat, co dělá, osvědčit jistou dávku odvahu, ale ta sama o sobě není k ničemu, je jen jedním z mnoha předpokladů. No, lépe to asi nepůjde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama