Španělská korida neboli býčí zápasy. Chcete-li se dozvědět víc, jsou tyto stránky právě pro vás.

Prosinec 2012

PF 2013

24. prosince 2012 v 12:41 | María |  Mé výtvory, PFka atd.
Přeji vám příjemné prožití vánočních svátků a hodně štěstí do nového roku.


Zdroj obrázku: Hoy.es

Loučení se Smrtí odpoledne

17. prosince 2012 v 9:20 | RS |  Corrida - info

Konec hemingwayovské dynastie

Dynastie matadorů známá (nejen) z knih Ernesta Hemingwaye letos po čtyřech generacích opustila španělské býčí arény.

Nosili do arén před býčí rohy jméno matadorů, o nichž psal, jež miloval a s nimiž se kdysi ztotožňoval spisovatel Ernest Hemingway; jméno mužů, jakým chtěl být on sám. Kdo dosud v aréně poslední mužské výhonky slavného rodu neviděl a chtěl vědět, jak asi před býkem vypadali Hemingwayovi hrdinové, jimž byli docela podobní, už se to nedozví.


Francisco Rivera Ordóñez na obálce Nebezpečného léta

Zakladatelem dynastie byl Cayetano Ordóñez (1904 - 1961) známý z Hemingwayova románu Fiesta (1924). Je to onen krasavec, jenž si v knize začne románek se spisovatelovou láskou. Tehdy k němu Hemingway ještě vzhlížel s obdivem.
Cayetano vstoupil do profesionální arény v roce 1923. Před tím býk zabil génia "staré školy" Joselita (1920) a revolucionář Belmonte, největší matador všech dob, odešel na odpočinek (1922). Hemingway (jako mnozí jiní) pasoval Cayetana do role mesiáše koridy. Ale v Cayetanově moci nebylo vyrovnat se legendě o mrtvém Joselitovi, což nesvedl nikdo živoucí, načež Hemingway (jako mnozí jiní) matadora odsoudil jako strašné zklamání. Hemingwayovy sarkastické šlehy na jeho adresu v knize Smrt odpoledne (1932) jsou nebývale ostré, ale dnes těžko posoudíme, zda také trefné.
Ve své poslední knize Nebezpečné léto (vydali jsme ji před rokem) vzal spisovatel svůj odsudek zpátky. Dílo je upřímnou oslavou umění Cayetanova syna - matadora Antonia Ordóñeze (1932 - 1998), blízkého přítele Orsona Wellese. (Slavný herec, režisér, dramatik a spisovatel je na vlastní přání pochován ve studni na Antoniově býčím ranči v Andalusii.) Antonio, jeden z největších matadorů minulého století, je první torero, jehož království vyznamenalo Medailí za zásluhy o krásná umění (1996).


Antonio syna neměl, ale jeho dcera Carmen se provdala za předního matadora Franciska Riveru. Hemingwayovskou dynastii tak po jednu generaci zastupoval zeť, jenž se do ní přiženil. Do roku 1984, kdy jej zabil v aréně býk. To oběma jeho synům nezabránilo pokračovat v profesi. Francisco (nar. 1974), jehož řemeslu učil sám maestro Antonio, se stal matadorem v roce 1995. I on dostal Medaili za zásluhy o krásná umění (2009), i on se stal hrdinou "vlastní" knihy - je jí reportáž Slunce a smrt (2005) od amerického žurnalisty Edwarda Lewina, jenž nepokrytě navázal na hemingwayovskou tradici beletrizace skutečných událostí (připravujeme ji k vydání). Bratr Cayetano (nar. 1977), Armaniho model, jej do arény následoval v roce 2006.
Letos v závěru býčí sezóny ale oba Riverové Ordóñezové oznámili odchod na odpočinek. Odchází s nimi devětaosmdesát let dlouhá rodinná tradice, u jejíhož zrodu byl Hemingway a jejíž závěr jsme za něj sledovali z ochozů španělských Plazas de Toros my, polovina redakce, což si považujeme za čest. Ostudu svým slavným jménům mládenci neudělali - nedosáhli sice nikdy postavení španělské jedničky jako jejich předkové, ale po celou kariéru patřili zhruba k tuctu předních matadorů. Muchas gracias, maestros.
-rs-


Recortadores - skokani přes býky

13. prosince 2012 v 19:26 | María |  Býk v náboženství, symbolech a kultuře
Když jsem před dvěma lety byla ve Valencii, měla jsem možnost vidět kromě španělských býčích zápasů i akci nazvanou Concurso de Recortadores. Při prostém překladů zjistíme, že se jedná o soutěž tzv. recortadorů. Recortadores, česky asi rekortadoři (podle vzoru toreadoři Smějící se) jsou sportovci, kteří soutěží v co nejefektnějších úhybech před útočícím býkem a v jeho přeskakování.


Takhle jsem svůj nevšední divácký zážitek popsala před dvěma lety:

"Něco úplně jiného než klasická korida. Ne vznešené umění torear, ale sport se vším všudy. S koridou to má společné akorát toho býka. To bylo znát na první pohled. Jednotné vstupné, mladé publikum, v prezidentské lóži nějací výrostci a komentátor nadšeně hulákající do mikrofonu. Jednotlivé hvězdy dopoledne vcházejí do arény, moderátor oznamuje jejich jména, lidé tleskají. Rekortadores jsou oblečení v jednotných sportovních dresech s valencijskou vlajkou, býkem a číslem od jedné do dvaceti. Po nástupu se rozdělí do pěti družstev, ještě si popřejí hodně štěstí a pak už se odeberou za hrazení.
Členové prvního družstva se rozestaví za jednotlivá burladera, poté se otevře brána a do arény se vřítí první býk, na kterého už čeká borec s číslem jedna. Provokuje ho, poskakuje na místě, v poslední chvíli se prohne jako luk a rok ho mine o několik centimetrů. Totéž s různými obměnami předvedou i ostatní členové družstva. Když je potřeba, přilákají býka na potřebné místo máváním mikinami nebo malými karikaturami pláštěnek. Když se pak několikrát vystřídají všichni z týmu a když je už býk unavený, rekortadores mu vzdají hold společným poklekem a diváci potleskem. Pak už jen zbývá dostat býka zpět do chléva. Většinou jde sám, jednoho ale museli po marném navigování pláštěnkou odtáhnout na provaze.
Rekortadores ale nemají v repertoáru jen uhýbání, ale i skoky přes útočícího býka. Jeden s borců si dokonce svázal nohy provázkem a pak teprve snožmo skočil. Nejpůsobivější však bylo vyhýbání se býkovi na kolenou. To co vypadalo jako sebevražda se v příští chvíli ukázalo být mistrovským kouskem.
Poslední býk patřil finalistům, jednomu z každého družstva. Na konci představení se jako na každém sportovním utkání předají ceny a lidé se seběhnou na písek, aby se vyfotili se svými favority."

Kompilace nejlepších momentů ze soutěže recortadorů ve Valencii:



Bylo to právě při Concurso de Recortadores v Tafalle 19. srpna 2010, kdy býk skočil do publika a zranil 40 lidí. Více se dozvíte v článku Skoky býků přes barreru.